Myslíte si, že můžete být hezčí a šťastnější, když se budete vzdělávat? A víte, jak spolu souvisejí brambůrky a vzdělávání? I o tom se dočtete na mém blogu.
Obsah:
Můj odpor k učení
Nevím, jak to máte vy, ale za sebe mohu říct, že od dětství byl ve mně postupně vybudovaný slušný odpor k učení se. Pořád mi někdo říkal, že se „musím“ učit. Vážně jsem milovala větu: „Hlavně se ve škole pořádně uč, ať z tebe NĚCO je.“ Co jako? Co ze mě udělá šrocení se letopočtů, trávicí soustavy ptáků nebo významu básně, která je i po vysvětlení, resp. nadiktování, šílená? Tímto se omlouvám českému školství, ale fakt by to chtělo změnu.
Například tohle jsem se učila na maturitu. Nemám nejmenší tušení, o čem básně jsou.
Netvrdím, že všechno bylo na nic. Přiznávám, že jsem byla docela šprt a letopočty jsem si do hlavy docela snadno nasypala, i ty šílené básničky jsem občas pochopila, jen s tím ptactvem to bylo horší. Bylo to ale samé „musíš,“ a já jsem nechtěla a nevěděla jsem proč. Přidejte pár zakomplexovaných učitelů/ek a učení se pro mě stalo nutným zlem a těšila jsem se, až se nebudu „muset“ učit.
Kdy se něčím stanu a kdo to ze mě udělá?
Na gymplu jsem se učila a co ze mě po maturitě bylo? NIC. Není sice novinka, že po gymplu nic nejste a tak nějak se předpokládá, že půjdete dál, ale přiznejme si, že po střední škole je málokdo připravený skočit hned do praxe. Jenže…Ono se z nás NĚCO nestane ani po vysoké škole. Kdybych nepracovala, po vysoké bych byla opět jen vyjukané NIC. A bohužel i z druhé strany mohu potvrdit, že když jsem měla na pohovoru člověka, který měl jen vysokou a nikde nepracoval, zdaleka ještě NĚČÍM nebyl. Školy pro nás jsou (v ideálním případě) jen určitým základem.
Teď jedna špatná a jedna dobrá zpráva. Špatnou zprávou je, že po škole učení vážně nekončí, ba naopak začíná. Udělat ze sebe NĚCO, obstát na pracovním trhu, ale i ve společnosti, je jen na nás. Chápu ale, že po školních zkušenostech můžete mít při představě nějakého sebevzdělávání osypky. Dobrou zprávou je, že učení nemusí být mučení. Pořád jsou nějaké „musíš,“ bez kterých NĚČÍM nebudeme. My si ale můžeme zvolit, CO se budeme učit a hlavně JAK se to budeme učit a sebevzdělávání se pro nás může stát dokonce i koníčkem a životním stylem.
Co všichni musíme
Vzdělávání a učení jsou hodně široké pojmy, a kdyby chtěl někdo slovíčkařit, přiznávám, že je nepoužívám úplně podle pravidel. Ale to jen taková vložka pro vzdělavatele. Důležité je, že důvodů a způsobů učení a vzdělávání je hodně. Můžeme se učit kvantovou fyziku nebo háčkování. Můžeme se učit z učebnic, ale třeba také koukáním na film. Učení, o kterém budu psát a kterým se já zabývám, má hlavně profesní důvody, ale částečně nám může i pomoci obstát v každodenním životě.
Co bychom tedy všichni měli umět, abychom obstáli na pracovním trhu, ale i ve společnosti?
Znát náš obor
V dnešní době málokdo nastupuje do zaměstnání s tím, že v něm zůstane až do důchodu. Je proto dobré být vždy připraven na to, že se objevím mezi velkou konkurencí na pracovním trhu. Proto je potřeba být neustále v obraze a vědět, co se v našem oboru aktuálně děje. Nejen u našeho zaměstnavatele, ale i venku za „plotem.“ Jestliže podnikáte, znát detailně váš obor, jeho směřování a mít přehled o konkurenci, je nutností
Hodně apeluji na ženy na mateřské. Z vlastní zkušenosti vím, že během pár let se toho může opravdu hodně změnit. A pokud si dopřejete „mozkový oddych,“ může vám ujet vlak, do kterého se zpět hodně špatně naskakuje. Nehledě na to, že na pohovoru vypadá vážně divně, když řeknete, že jste na mateřské prostě jen byla.
Jazyky
Mluvit anglicky je dnes téměř samozřejmostí i na méně kvalifikovaných pozicích. Tím nikoho příliš neohromíme. Druhý jazyk dobrý. Třetí ještě lepší, atd. Nehledě na to, že znalost cizích jazyků vám otevře velké obzory nejen v práci, ale i v soukromém životě.
IT a technologie
Můj první mobil Není to až tak dlouho a už je vystavený mezi historickými exempláři
Možná se dnes smějeme našim babičkám, které neumějí zacházet s telefonem tak jako my. Když se ale nebudeme zabývat novými technologiemi a vylepšovat konkrétní IT znalosti, budeme brzy pro děti na základní škole našimi babičkami. Čím více do této oblasti pronikneme, tím více si usnadníme práci, kterou zároveň nebudeme mít problém najít.
Sebevzdělávání jako zábava
A jsme u brambůrek. Sebevzdělávání přirovnávám ke zdravému životnímu stylu. Je pohodlné nepřemýšlet o tom, co jím. Jíst, co mi přijde pod ruku. Večer, když je klídek, do sebe nacpat jídlo za celý den, rozvalit se na gauč, nasypat brambůrky a pohodička… Akorát za chvilku pěkná pneumatika, zvýšený krevní tlak, hodně cukru v těle atd. Když se ale rozhodnete udělat změnu, není to jen o těch brambůrkách. Jejich vynechání je určitě fajn začátkem, ale vy musíte celkově změnit životní styl. Začít o jídle více přemýšlet a hýbat se. Ze začátku možná nevíte jak do toho. Hledáte, co je pro vás nejlepší, co vás bude bavit, u čeho vydržíte a možná to taky dost bolí. Po čase zjistíte, že vám nový životní styl vlastně hodně vyhovuje a je vám lépe. Vůbec netrpíte, nehladovíte, ale ba naopak jíte ještě více. Cvičení vás nabije pozitivní energií a vám je pak sakra líto si večer otevřít ty brambůrky a zabít hodinu běhu.
Se vzděláváním je to stejné. Je pohodlnější večer koukat na telku. Sice pořádně nevím, na co koukám, ale hlavně, že si u toho „odpočinu.“ Je bezva šmírovat na sociálních sítích, co zábavného dělají moji kámoši a tak trochu žít životy jiných. Nešel by ale čas využít lépe? Opět je to o celkové změně přemýšlení o využití našeho času. Když si ze vzdělávání uděláte vlastní zajímavou zábavu, budete se na něj těšit a bude vám líto strávit čas zíráním na přiblblé seriály. Zároveň ze sebe budete mít lepší pocit, který vás nabije pozitivní energií. Budete si totiž připadat chytřejší, lepší a možná i hezčí :-). Vzdělávání se může stát vaším životním stylem. Samozřejmě, že je dovoleno hřešit. Stejně jako si někdy ty brambůrky dáme, nemusíme se jenom pořád vzdělávat, ale klidně se můžeme podívat na nějaký pěkný film nebo i na úplnou blbost.
Možná ale nevíte jak do toho. Říkáte si, že to je všechno hrozně hezké, ale kde máte vzít čas? Co se máte učit? Kde to najdete? Jak vás může vzdělávání bavit? Na tyto otázky se vám na mém blogu budu snažit odpovídat. A budu to dělat na základně vlastní zkušenosti. Nechci psát nějaké všeobecné poučky, ale ukázat, co jsem vyzkoušela, co se mi osvědčilo, co mě baví a nebaví, co mi přijde zajímavé a důležité, ale i nezajímavé a nedůležité. Říci vám, kde se snažím najít čas na vzdělávání se, jak mi to jde, ale i nejde. Inspirovat vás, ale třeba vám i poradit, s čím se můžete setkat na pracovním trhu. A budu moc ráda, když spolu budeme sdílet naše úspěchy i neúspěchy a hlavně nové tipy a nápady.
Vítejte ve světě stylového vzdělávání!