Jde studovat vysokou školu při práci nebo při mateřské?

„Jak jednou přičichneš k penězům, studovat už nezačneš.“ „Až budeš mít dítě, na nějaké studium si ani nevzpomeneš.“  Takové a podobné věty jsem hodně často slýchávala. Přesto a možná právě proto jsem si na studium vždy vzpomněla a vysokou jsem studovala jak při práci, tak na mateřské. Považuji to za jeden z mých největších studijních úspěchů, a proto bych se o něj ráda podělila a třeba někoho inspirovala.

Studium při práci – žádná novinka

Po gymnáziu jsem se nedostala na svoji vysněnou školu, a tak jsem začala pracovat. Po roce jsem ale přijímačky zkusila znovu a tentokrát to klaplo. Je pravda, že práce se mi už nechtěla opouštět. Mít vlastní příjem je vážně fajn, ale hlavně jsem získávala hodně zkušeností v oboru, který jsem chtěla studovat. Rozhodla jsem se proto skloubit práci a studium.

Ano, bylo to náročné. Musela jsem se donutit k učení večer po práci, o víkendech a dovolenou si vyplácat na přednášky nebo zkoušky. Někdy zaměstnavatelé podporují zaměstnance ve studiu a dostávají například volno navíc. Bohužel ne tak u mě. Bakaláře jsem si nakonec rozložila do čtyř let, protože jsem vážně někdy volno na jiné činnosti potřebovala. Když ale opravdu chcete a máte obor, který jde s prací skloubit (medicínu bych asi nedala), jde to. Doporučuji 6 pravidel (6P) nutných pro zvládnutí studia. Více o nich dále.

Nejsem ojedinělý případ, který studoval vysokou při práci. V podstatě většina dálkových studentů pracuje při vysoké. Nebudu proto zacházet do detailů a raději se více rozepíši o vysoké a mateřské.

Studium na mateřské – bomba?

Překvapilo mě, jak moc lidé v mém okolí pochybovali, že je možné studovat na mateřské. A kolik lidí se opravdu upřímně divilo, když jsem jim řekla, že jsem na mateřské dodělala vysokou. Přitom na dovolené by to měla být brnkačka, ne? J

Mé omyly a pochybnosti

Můj první omyl byl, když jsem si říkala, jak to doma bude určitě lehké. Přeci nebudu chodit do práce! Jen jsem si už tolik neuvědomila, že pánem, resp. paní mého času rozhodně nebudu já…

První pochybnosti přišly ve chvíli, když jsem svůj záměr začala nadšeně oznamovat svému okolí. Mé nadšení příliš nesdíleli a někteří se vyjadřovali ve smyslu „Jen počkej, ty ještě uvidíš…“ Na sebedůvěře mi ani nepřidaly otázky jako „Fakt chceš pořád ještě studovat, jo?.“ A bohužel ani dobře míněný obdiv „To jsi teda dobrá, že se chceš dát zase do studia. To já bych nedal/a.“  Nejdůležitější ale bylo, že v rodině jsem měla podporu.

Další pochybnosti přišly s narozením první dcery. Ještě jsem měla před přijímačkami. Ze začátku jsem byla ráda, že jsem dokázala alespoň nějak fungovat přes den a vůbec jsem si nedokázala představit, že bych se ještě měla učit.

Druhým omylem byla má domněnka, že malá miminka většinu dne prospí. Zjistila jsem, že dokonce nemusí spát ani půl hodiny v kuse. Po pár měsících se naštěstí alespoň noční spaní srovnalo a já se při houpání kočárku učila otázky k přijímačkám (nic moc při foukání větru…). Musela jsem je ale zkusit, protože kdybych školu odložila, možná bych se už znovu neodhodlala. Byla jsem strašně šťastná, když se přijímačky povedly!

S přijímačkami nastoupily další obavy. Vážně na to mám? Měla jsem ve studiu poměrně pauzu a přiznejme si, že na mateřské člověk intelektuálně příliš neroste.

Jak jsem to dala? Aneb mých 6P

Kdybych měla porovnat studium při práci a na mateřské, opravdu je složitější studovat s dítětem, byť jste na dovolené. Když pracujete, máte pro sebe víkendy a zhruba víte, kdy přijdete z práce a budete schopní zasednout k učení.  S dítětem nevíte, jestli bude spát, nebo třeba neonemocní. Víkendy neexistují, jedete 24/7. Do poslední chvíle nevíte, jestli budete mít prostor na učení, jestli odjedete na zkoušku, nebo budete doma srážet horečky.

Univerzální radu na zvládnutí studia na mateřské nemám, protože každý má jiné podmínky, jiné dítě. Obecně jsem ale přesvědčená o tom, že základem úspěchu pro jakékoliv studium, resp. vzdělávání (nemusí to být hned vysoká škola) na mateřské i mimo ní, je 6 pravidel (6P), které jsem dala dohromady:

Přesvědčení

Základem úspěchu je být přesvědčený, že opravdu chcete. Potom už jen hledáte způsoby, jak toho dosáhnout. Kdybyste studovali z donucení, jen vás to bude otravovat a budete hledat cesty ven.

Plánování

Téměř u všech činností je důležité plánování. S dítětem to jde hůř, ale jde to. Pro mě bylo největším úkolem nastavit dceři určitý režim. Opravdu jsem se snažila, aby chodila spát ve stejnou dobu. Malé děti naštěstí mají režim rády a u nás to zafungovalo, takže jsem věděla, že od osmi večer mám „volno.“ Časem jsem měla i pár hodin přes den. Pokud nemáte nějakou opravdu výjimečnou situaci, čas jde najít. Chystám se téma hledání času napsat samostatný článek.

Priority

Když vyšetříte nějaký čas, přicházejí na řadu priority. Když už dítě spí, začnou na vás doslova řvát všechny možné resty. Samozřejmě, že musíte pořád normálně fungovat, ale je důležité si říct, co je opravdu potřeba dělat, v jakém rozsahu a jestli je nutné obětovat čas, který máte na učení. Já jsem to například dělala tak, že když dcera usnula, měla jsem tak 20 min na nejakutnější akce a pak jsem se učila.

Podpora

Když studujete vysokou s dítětem/dětmi, bez podpory a ideálně pomoci rodiny/okolí to jde opravdu těžko. Já jsem naštěstí měla opravdu výborné podmínky, díky kterým jsem mohla dostudovat v rekordním čase. Kdybych neměla takové podmínky, asi by to také šlo, ale ještě teď bych studovala.

 

Překonání sama sebe

Věčný boj sama se sebou. Prokrastinace, kterou asi zná většina studujících. Mám se učit, ale zrovna potřebuji naprosto dokonale vyleštit koupelnu. Zkouškové v letním semestru je samo o sobě peklo, když je venku nádherně, všichni se koupou, vysedávají na zahrádkách, ale vás čeká asi 6 zkoušek. A nemluvím o tom, jaká lákadla na vás číhají, když sedíte u počítače…