Už je to nějakou dobu, co jsem se ocitla na druhé straně. Naštěstí ne životní, ale pracovní. Účastnila jsem se Ácéčka, neboli Assessment centra, neboli zjednodušeně výběrového řízení. Tentokrát ale ne jako hodnotitel, ale jako uchazeč. Ani už nevím, po kolika letech, ale každopádně po dvou dětech. Jak to probíhalo? A co je vlastně to Ácéčko?
V článku „Nový rok, nová práce?“ jsem psala , že mě tento rok čeká návrat do práce. Mělo by to být sice až na konci roku, ale zhruba od ledna jsem se začala aktivněji rozhlížet po tom, jaké jsou možnosti. Nečekala jsem, že během pár dní na mě vyskočí hodně zajímavá nabídka. Společnost, kterou už nějakou dobu sleduji a líbí se mi co a jak dělá, nabízela práci v mém oboru, kde bych se toho mohla nejen hodně naučit, ale zároveň získat velkou flexibilitu.
Pár dní jsem váhala. Samozřejmě hned naskočily pochybnosti založené na různých výplodech mojí mysli. Zvládneme to doma všechno uřídit, když budu muset dojíždět? Zvládala bych práci? Zapadla bych do týmu? Doplň si další možné pochybnosti, které o sobě může mít člověk po několika letech na mateřské. Samotnou mě ale zajímalo výběrové řízení, které jsem si minimálně chtěla vyzkoušet a zjistit, jak na tom jsem. Poslala jsem tedy životopis.
Obsah:
Před Assessment Centrem
Pak se roztočil kolotoč, ve kterém bych si zpetně za pár věcí nafackovala. Tak například mi ještě ten den zazvonil telefon. Na druhé straně se ozvala moc milá slečna, která se mě ptala přesně na ty věci, na které jsem se ještě před nějakou dobou ptala uchazečů já. Chvilkama jsem měla pocit, že přesně vím, jakou mi položí další otázku. A víte co? I tak mě některé zaskočily.
V tu chvíli jsem totiž ještě vůbec neměla detailně promyšlené, jak bychom všechno dělali, jaké jsou moje časové možnosti, očekávání atp. Na základě toho jsem potom sepsala článek “10 otázek, které si položit, než začneš hledat práci.” V něm už jsem byla hrozně chytrá, protože díky tomu telefonátu jsem byla nucená si před výběrovým řízením lépe srovnat, co mohu nabídnout a co očekávám.
Večer před dnem výběrka jsem připravila sebe i děti. A co se stalo? Jedno z dětí prozvracelo noc. Takže jsem ještě ani špičkou boty nevkročila do firmy a už jsem se omlouvala, že pro nemoc dítěte nepřijedu. “Super úvod,” říkala jsem si. “Asi nějaké znamení, že to nemám dělat” také jsem si říkala. Nicméně jsem se setkala s lidským přístupem a prostě jsme jen změnili termín. Jak nečekané.
Ještě před výběrovým řízením jsem si měla doma připravit jeden úkol. Úkol jsem připravila, ale díky profesní deformaci jsem asi nejvíce času strávila přemýšlením nad tím, v čem je chyták. Nebyl nikde.
Tentokrát jsem v den D opravdu vyrazila. Na jednu stranu jsem se vážně těšila, na druhou stranu jsem trošku měla strach, abych neudělala nějakou fatální chybu, která se stane mojí totální pracovní zkázou. Přeci jenom, když jede na výběrko člověk, který výběrka dělal, má na sebe ještě o trošku větší nároky. Samozřejmě že nic fatálního nehrozilo, ale znáte to….
Na Assessment Centru
V místnosti, kde mělo probíhat výběrové řízení bylo ještě několik dalších uchazečů. Všichni byli studenti, kteří mezi sebou řešili vysoké školy. Takže když jsem říkala, že jsem na rodičovské, připadala jsem si jako taková ta stará kostra obalená pavučinami. Nejvíc mě rozsekala informace, že jedna z účastnic je o 14 let mladší než já! Chápejte, 14!!! Chvilku mi trvalo, než jsem si spočítala, že je vlastně logické, aby se člověk o 14 let mladší už ucházel o práci.
Assessment centrum je založené na tom, že se ho účastní několik lidí, často na různé pozice, do různých týmů. Takže ostatní uchazeče nemusíte považovat za své konkurenty. Ba naopak, čím více je budete brát jako své parťáky, tím lépe pro vás při výběrovém řízení.
Průběh Assessment Centra
A jak že to Ácéčko vlastně vypadá? Konkrétní náplň by žádná společnost nechtěla prozradit, aby všichni uchazeči mohli být stejně překvapení. Obecně jde ale o soubor různých úkolů, které během dne postupně plníte. Cílem je zjistit co nejvíce o vás, vašich dovednostech a vašem chování v určitých situacích, které kopírují budoucí práci. Součástí AC tak mohou být různé testy, týmová hra, simulace situací, které byste v práci řešili, pohovor a další. Kromě toho, že je několik účastníků, je i několik hodnotitelů, kteří vás pozorují, aby hodnocení bylo co nejvíce objektivní.
Celé výběrko trvalo 4 hodiny a byla jsem po něm opravdu vyčerpaná, ale zároveň jsem měla dobrý pocit. Zase jsem si ujasnila pár věcí a spoustu mých nesmyslných pochybností se rozplynulo. Zpětně vlastně ani nevím, jestli to, že AC znám, bylo výhodou, nebo ne. Možná jsem zbytečně předjímala a dávala si pozor na něco, co se ve výsledku vůbec nehodnotilo.
Po Assessment Centru
Když projdete AC, většinou vás všude čeká ještě jedno kolo (pohovor), které už je s vaším potenciálním přímým nadřízeným. I mě čekalo. Na něm už se probírají konkrétní věci týkající se vaší náplně práce a všech podmínek.
A jak to dopadlo? Žádný katastrofický scénář se nekonal a už brzy se zase vrátím do oboru, ve kterém jsem pracovala před mateřskou. Moc se těším na všechno nové, co mě čeká. A těším se i na to, že budu nabitá novými zajímavými informacemi ze světa práce, které s vámi budu sdílet na tomto blogu.
A jestli vás zajímá více informací o tom, co je to Assessment centrum, jak probíhá a jestli je vůbec možné se na něj připravit, poslechněte si díl Podcastu o práci, kde se tomuto tématu speciálně věnujeme.