Starší dcera nedávno nastoupila do první třídy. Telefon a tablet samozřejmě umí bezvadně ovládat a klidně by s nimi strávila celý den (to ostatně platí i pro mladší dceru). Povolený čas se doma snažíme regulovat na minimum. Čím dál tím více mě ale zajímá, jak tento čas využít k tomu, aby se mohly alespoň něco naučit, rozvinuly své znalosti technologií a nekoukaly jen na příhlouplá videa. Bohužel už teď je jasné, že v otázce technologií jim škola nedá potřebné znalosti. Takové znalosti, aby jednou uspěly na pracovním trhu a dokázaly držet krok. Sama vidím, že mi tato oblast začíná už dost ujíždět a musím se v ní dovzdělat, protože jinak nemůžu ani uhlídat své děti. Zajímá mě proto, jak děti co nejlépe směřovat, aby byly schopné obstát, získaly k technologiím pozitivní vztah a aby je ani nenapadlo “jsem holka, pro mě to není.”

 

Workshop Děti a technologie 21. století

Minulý týden jsem navštívila workshop Děti a technologie  21. století, který pořádala organizace M.arter a byl vedený Martinou Bláhovou, která působí jako COO makeITtoday. Mé očekávání bylo takové, že se hned z první dozvím, jaké jim máme stáhnout výukové hry, jak je postupně navést k programování a na jaké kompetence budoucnosti se zaměřovat. Workshop byl ale spíše takovým úvodem do problematiky, který je ale vlastně strašně důležitý pro to, abychom se mohli odpíchnout dále. Úplně na začátku je to totiž o nastavení vztahů. Vztahů já a dítě, já a technologie, dítě a technologie.

 

 

To, že se dítě jednou bude v technologiích orientovat a bude s nimi umět aktivně (zdůrazňuji slovo aktivně) pracovat, neznamená, že je musí mít od malička a trávit s nimi co nejvíce času. Ba naopak, dítě technologie ke svému zdravému rozvoji vůbec nepotřebuje a potřebuje se hlavně socializovat v rámci rodiny a svých vrstevníků. Martina tedy nejdříve všobecně mluvila o problémech mezi člověkem a technologiemi a o tom, proč je jednoduché si na smartphonech vybudovat závislost, kterou děti samy neuřídí. V další části už jsme pak dostali konkrétnější doporučení, jak nastavit smysluplný čas dětí s technologiemi a nakonec kde se inspirovat pro jejich další rozvoj. Abyste o tyto důležité informace nebyli ochuzení, dělala jsem si pečlivě poznámky a přetavila je do následujícího textu.

Problém člověka a technolog

Vztah k technologiím je spojený s naší mentální zralostí. Platí to samozřejmě i na děti a vyplývá z toho, že děti je samy nezvládnou. Role dospělého je v této oblasti klíčová, protože děti se nedokáží vypořádat s nástrahami v rámci vzdělávacího procesu. Nejdříve je ale potřeba udělat si jasno sami v sobě a vědět, jaké jsou naše priority vzhledem k technologiím. Pokud nás dítě stále vidí sedět u displeje, nejen že mu tím nedáváme dobrý příklad, ale dítě si neumí vysvětlit, co tam děláme. Cítí se osamělé a pokud nemá alternativní program, utíká do světa technologií a tvoří si s nimi vztah.

Často opravdu potřebujeme něco udělat v klidu a nejjistější variantou je dát dítěti tablet, nebo telefon. Přiznávám se, že to také občas udělám. Dítě v tu chvíli ale pouze konzumuje obsah a nijak se nerozvíjí, občas snad i trochu hloupne (viz YouTube Kids dále). Možná namítnete, že dítě hraje vzdělávací hry, ale opravdu víte, co si pouští, když se vy věnujete jiné činnosti?

Neodolatelné riziko

V této části jsem vlastně ani nevěděla, jestli je o dětech nebo dospělých, protože určitě platí pro obě skupiny. Děti jsou bohužel rizikovější skupinou, protože smartphony jsou běžnou součástí jejich života už od narození. Zajímavé je, že z toho třeba vyplývá riziko nedovyvinutí jemné motoriky díky pohybům prstů po obrazovce. Rychlé swipování má zase vliv na jejich pozornost. Sama na sobě pozoruji, že začíst se do delších textů (především na obrazovkách) mi tolik nejde a jedu po nadpisech. A to rozhodně nemám telefon od malička.

Smartphony nás neustále vyrušují notifikacemi. Zapípají a už jsme rozptýlení. Jsou ale tolik lákavé, protože nám umožňují uspokojit některé z našich potřeb. Tou potřebou je ukázat náš status v hierarchii a zároveň se kreativně projevit. Nemusíme dlouho čekat, než se někam vypracujeme a vytvoříme něco tak zajímavého, až si nás lidé všimnou a ocení nás. Online je totiž vše rychlé a dostáváme okamžitou zpětnou vazbu. V online světě se jeví, že všeho je možné dosáhnout přes noc. Pro děti je strašně těžké vypnout telefon, protože všude jsou samá lákadla.

Co v online světě vytváří závislost?

Martina vyjmenovala několik faktorů, které vytvářejí závislost na obrazovkách. Moc se mi líbila věta, že na Facebooku jsou stále Vánoce, které nikdy nekončí. Přitahují nás také nepředvídatelné odměny, aneb nikdy nevíme, co na nás čeká. Není tam třeba nějaký nový lajk? Milujeme zpětnou vazbu a ta je na sociálních sítích okamžitá. S lajky je spojená i naše fascinace čísly, kdy přes ně počítáme své úspěchy. Zároveň nám dělají dobře a zvyšuje se nám množství dopaminu, neboli hormonu štěstí v mozku. Mozek si velmi dobře pamatuje, co mu dělá dobře a chce to znovu a znovu a znovu. Tak vzniká závislost.

Co dnešním dětem nejvíc chybí?

Co dnešním dětem nejvíc chybí

Většina z nás chce být určitě dobrými rodiči a s dobrými úmysly se snaží dětem stále vymýšlet nějaký program. Dnešní děti tak mají čím dál tím méně neorganizovaného času. Chybí jim bezčasovost a nuda. Nemohou si tak zkoušet věci a mít čas jen sami se sebou. S tím je spojený i klid. Děti se umí přirozeně soustředit, ale pokud je stále něco vyrušuje, zvyknou si na to a v pozdějším věku je pro ně komplikované se soustředit. V online světě získavají pocit, že všechno mohou mít hned a nejsou vytrvalé. Zajimavé je, že děti mohou mít také problém se čtením neverbální komunikace díky zmenšující se frekvenci offline kontaktů.

Řešení a doporučení

Základem je mít s dítětem dobrý a otevřený vztah, dopřát mu dostatek pohybu, rozvíjet jeho osobnost a jít mu příkladem. Důležitým faktem je ale také to, že my jako dospělí bychom se měli orientovat v online světě, takže krok s technologiemi musíme držet v první řadě hlavně my. Dítě by mělo mít nastavené určité hranice a ideálně je dobré spolu s rodičem uzavřít dohodu o používání smartphonu a jiných technologií. Na workshopu jsme si tuto dohodu zkusili cvičně sepsat. Měla by obsahovat například tato pravidla:

  • jaký čas bude dítě s technologiemi trávit (pravidlem je tolik hodin týdně, kolik mu je let, ale i to mi v určitém věku přijde hodně)
  • kde je může používat
  • přítomnost dospělého
  • videa, na které se může dívat a hry, které může hrát
  • místo, kam se bude smartphone ukládat
  • nemít smartphone vedle postele a odkládat ho alespoň 2 hodiny před spaním atd.

Vždy je samozřejmě potřeba přihlédnout k věku dítěte. A od kdy tedy dát dítěti do ruky smartphone? Věta, která mi zůstala v hlavě, je: “Dítě je zralé na telefon ve chvíli, kdy je zralé setkat se s pornem.”

Obecná doporučení vzhledem k věku, která Martina uváděla, jsou:

0-6 let – dítě technologie nepotřebuje, vše nastavuje rodič, dítě se ptá o povolení, nenechat je bezprizorní s telefonem, ale dát na výběr z možností, co chce sledovat

7-13 let – stále technologie nepotřebují k životu, ale měly by se s nimi seznámit podle úrovně jejich vyspělosti. Je dobré například stáhnout jim nějaký program, ve kterém si mohou malovat, popř. začít programovacím jazykem Scratch, kde si postupně skládají různé příkazy

14-17 let – dítě je v pubertě a příkazy a zákazy příliš nefungují. Pokud ale máme dobrý vztah, dítě by nemělo mít problém ukázat, na čem pracuje a čím trávi čas. Neměli bychom je rozhodně nechat zmizet a mít je třeba v přátelích na sociálních sítích

Technologie se mohou stát nástrojem konzumu, a to v případě, kdy dítě pouze kouká na často přihlouplá videa. Mohou ale také být nástrojem k aktivní tvorbě. Například školáci je mohou využívat jako prostředek k učení, který by ale vždy měl být alespoň částečně propojený s reálným životem.

Kde se inspirovat?

Slávka Kubíková: Krotitelija displejov – knížka, ze které Martina čerpala svoji prezentaci. Bohužel je zatím pouze ve slovenštině

klubnerozbitnychdeti.sk – od výše zmíněné autorky nejen o dětech a digitálním světě, ale také o jejich výchově

digideti.cz – web o dětech a technologiích, kde můžete najít hodně inspirace na vzdělávání a třeba i na literaturu

makeITtoday – workshopy a kurzy pro děti, díky kterým doženou to, co se ve škole nenaučí. Zároveň i inspirativní blog třeba o vzdělávacích hračkách, které je právě třeba postupně učí programovat

www.commonsensemedia.org – recenze knížek, aplikací, her, filmů a mnoho dalšího pro děti

The nightmare videos of childrens’ YouTube and waht’s wrong with the internet today / James Bridle – mysleli jste si, že dětský YouTube je pro děti v pohodě? Bohužel jim spíše trošku vymývá mozek všemi divnostmi, na které se tam mohou dívat. Opravdu dobré video

replug.me – workshopy pro děti, rodiče, školy a veřejnost o tom, jak zvládat digitální svět tak, aby nás neovládal

Scratch – programovací jazyk, se kterým Martina doporučuje začít a který učí děti i v jejích kurzech

Share This