Jaká byla konference Kritické myšlení a objektivita

Nedávno jsem se dočetla, že aby byl článek zajímavý, měl by obsahovat nějaký příběh. Takže bylo, nebylo (opravdu bylo!), minulý týden jsem se vydala na konferenci Kritické myšlení a objektivita, kterou pořádal institut GrowJob.  Dokonce běžel už třetí ročník! Předchozí dva mě ale nějak minuly. Tentokrát jsem se přihlásila, nahodila „pohodlný outfit,“ což byl asi největší oříšek, a vyrazila jsem.  A jak to dopadlo? Pilně jsem si zapisovala, abych se s vámi o obsah konference mohla podělit a navrch přidat své osobní dojmy.

V jednom z minulých článků jsem vám doporučovala meta-přednášky Petra Ludwiga. Moc jsem se těšila, že ho uvidím, a především tedy uslyším, naživo. Musím říct, že nezklamal.  Jeho přednáška měla šťávu, mluvil zajímavě, vtipně. Na druhou stranu, pokud ho už trochu sledujete, nedozvěděli jste se úplné novinky, které by vás posadily do židle.

Jak se na první přednášku sluší, byla úvodem do problematiky kritického myšlení. Rozebíral fake news, neboli falešné zprávy, kterými je dnes zaplavený internet. Docela vtipnou (nebo smutnou?) zajímavostí je, že nejvíce fake news se šířilo odkudsi z Makedonie, města Veres. Dva puberťáci vychytali mechanismus, jak vytvořit chytlavou fake news a postavili si na nich byznys.  Bohužel dnes jim jejich kšeft už hravě přebere umělá inteligence, která sama fake news vytvoří.

K odlišení pravdy od nepravdy potřebujeme mít určitou míru racionality, kterou můžeme vyjádřit racionálním kvocientem. RQ nemá souvislost s IQ a někdy dokonce mohou jít navzájem proti sobě. S racionálním myšlením se nerodíme, ale musíme se ho postupně naučit.

Z hlediska určité osvěty a zájmu o naše racionální myšlení je poměrně problém, že jsme sami přesvědčení o tom, že nás se manipulace netýká. A často máme pocit, že nám stačí minimum znalostí a už chápeme celek.

A jaké je řešení? Zavést výuku kritického myšlení na školy. A u nás, co jsme už ze školy pryč, určitá dávka pokory, kdy si sami přiznáme, že náš úsudek prostě nemusí být vždy pravdivý a snažit se naučit myslet kriticky a pídit se po faktech.

 

 

Trošku slabší z hlediska informací pro mě byla přednáška Ireny Kiri Kondrátové. Jestli jste pracovali v korporaci nebo třeba v agentuře zabývající se marketingem, reklamou apod., určitě bude znát pojmy jako data driven, A/B testování, focus group. Pokud neznáte, tak ve stručnosti:

Data driven – svá rozhodnutí děláte na základě výsledků předchozí analýzy všech možných dostupných dat.

A/B testování – máte dvě skupiny (překvapivě A a B) a na nich vyzkoušíte různé varianty svého produktu, sdělení apod. Zavedete tu, která více zafunguje.

Focus group – máte určitou skupinu lidí, na kterou chcete cílit své sdělení nebo produkt. Takže např. hledáte zaměstnance na určitou pozici ve firmě. Vyberete si pár lidí, kteří na té pozici už dělají (focus group) a vedete s nimi diskuzi o tom, co je by přimělo zajímat se o pozici ve vaší firmě.

Přednáška byla postavena na příkladech z praxe, kdy byly tyto metody využity.

Irena nabádala, abychom si své nápady nenechávali jen pro sebe, ale šli s nimi ven a ptali se ostatních, co si o nich myslí. Takže tady máte jeden takový blog…Připomínky?  Budu ráda.

 

 

Skvělá přednáška byla od Michaela „Valentina“ Smithe. Chvilku jsem si připadala jako na TEDu. Jako jediný ji vyfrknul bez slidů a projev byl skvělý. Mluvil o našem kritickém myšlení v oblasti plánování. Zmiňoval, že většinou neumíme plánovat. Tudíž slibujeme, že něco dokončíme v nereálném čase, nebo se rozhodneme pro zakázku, která naopak slibuje nám dokončení úkolu v nereálném čase. Je potřeba tedy zvážit naše předchozí zkušenosti s dobou trvání.

Stejně bychom neměli uvěřit všem zázračným slibům. Například zázračnému léku na rakovinu nebo zázračné dietě. Tady jsem si vzpomněla na pár známých, kteří občas přišli s nějakou super dietou, která byla většinou založená na jedení nebo naopak vynechání nějaké položky z jídelníčku. Měli bychom se ale logicky ptát: „Když je to tak dobré a účinné, proč to ještě není rozšířené?“

Na druhou stranu bychom ale zase neměli slepě považovat vše rozšířené za dobré.

 

 

S Markem Vrankou jsem se trošku vrátila na univerzitu. Je vidět, že je vědecký pracovník a téma i styl tomu odpovídali. Mluvil o tom, že vše, co se zaklíná vědou, nemusí být vždy pravdivé. Sama vím, že mám tendenci považovat články, ve kterých je napsáno „vědci zjistili“ za více pravdivé. Ono to tak ale vůbec nemusí být, protože výzkum je jedna věc a jeho prezentace a především zjednodušení v médiích je věc další. Moc by vás asi nebavilo, kdybych tady vypsala všechna možná zkreslení a atributy věrohodného výzkumu, protože by to trošku zavánělo skripty.

Po této přednášce jsem ale měla asi nejintenzivnější pocit, že člověk na první dobrou opravdu nemůže věřit ničemu, když už ani zaklínadlo vědou neplatí. Docela s hrůzou jsem si představovala, jak strávím pár hodin ověřováním po přečtení každého článku typu „vědci zjistili, že káva prodlužuje život.“ Ano, člověk by měl ověřovat, ale nemůžeme se z toho zbláznit, že? Takže nejlépe zvolit zlatou střední cestu, brát vše s mírnou rezervou a pokud nás informace opravdu zasáhne, potřebujeme s ní pracovat nebo k ní máme jiný osobní vztah, ověřovat, ověřovat, ověřovat.

Díky této přednášce jsem objevila dvě zajímavé stránky. Jedna je pless.cz, což je experimentální laboratoř na katedře psychologie. Kromě toho, že se můžeme přihlásit jako účastníci experimentů, publikují zajímavé výsledky provedených studií. A další stránkou, která vám možná vyvrátí pár zažitých domněnek, je poměrně vtipný blog Petra Houdka Pokusy na lidech a společnosti.

 

 

Na další přednášku jsem byla natěšená asi nejvíc, protože ji měla Lenka Bradáčová, kterou obdivuji a vážím si ji. Po přednášce se to samozřejmě nijak nezměnilo. Dojem perfektní, jen jsem pořád přemýšlela a vlastně doteď přemýšlím nad tím, jak téma zapadlo do celkového konceptu konference.

Byla uvedena jako velice skromný a pokorný člověk, protože při pozvání na konferenci říkala, že ani neví, o čem by zrovna ona měla na takové konferenci mluvit. A během přednášky sama uvedla, že až tam zjistila, co kritické myšlení je. O skromnosti určitě není pochyb, ale mám takový dojem, že téma bylo opravdu uchopeno trochu z jiného hlediska.

Mluvila o celkovém vnímání justice a spravedlnosti společností. Zmiňovala, že dostáváme zkreslené informace od médií, které složité případy zjednodušují a náš názor na justici v podstatě vychází z její mediální prezentace. Takže spíše o neoprávněné kritice justice z řad veřejnosti ovlivněné médii. Samozřejmě, že se na to můžeme podívat i tak, že pokud nám jsou prezentovány nějaké případy, musíme zapojit naše kritické myšlení a nevěřit jen tomu, co slyšíme.

 

Zajímavé téma měl Daniel Hnyk. Mluvil o efektivním altruismu. Také máte jako já trošku výčitky, když vidíte nějaký sociální program, na který se vybírají peníze, a vy nepřispějete? Už nemusíte! Většina sociálních programů totiž má, alespoň podle informací od Daniela, žádný nebo zanedbatelný efekt. Takže kritické myšlení zapojit i při těch nejušlechtilejších záměrech. A jak být efektivním altruistou?

 

• zjistit, o jak velký problém se jedná
• podívat se na možná řešení problému
• ověřit, jak moc je problém přehlížen

První půlka přednášky byla bezva, vtipná, zajímavá, v druhé půlce bohužel sklouzla spíše k představování různých organizací a projektů, nic konkrétního.

Odnesla jsem si z ní ale odkaz na stránku givewell.org, kde jsou hodnoceny charity a smysluplné projekty, na které přispět. Jedná se ale jen o zahraniční charity.

 

 

Závěrečnou přednášku měl Lukáš Hána, který se zaměřil na nutnost zavést kritické myšlení do škol. Absolutně se ztotožňuji s tím, co říkal. Metody a techniky, které se studenti učí, velice rychle zastarávají. Proto dnes není potřeba, aby studenti znali všechno nazpaměť, ale aby věděli, kde informace najít, co a jak se učit.

Děti, které teď nastupuji na základní školu, budou pracovat na pozicích a řešit problémy, které dnes ještě neexistují.  Podstatné bude umět se učit, myslet vědecky a analyticky.

Rozebíral také tzv. klam utopených nákladů. Znamená to, že něco dokončíme jen proto, že už jsme do toho vložili určité prostředky (finanční, časové).  Chceme se tak vyhnout ztrátě a zároveň být konzistentní. Vždy bychom si ale měli představit situaci bez předešlých nákladů. Šli bychom do toho i tak?

 

 

Konec byl v podstatě stejný jako začátek. Výborný řečník, ale nekonal se žádný wau-efekt.

 

A celkový dojem? Jelikož jsem byla po dlouhé době na nějaké takové akci, za sebe jsem byla nadšená. Po vzoru sportovců musím říct: „Tak určitě… atmosféra byla skvělá.“  Byla jsem mezi lidmi, kteří jsou podobně naladění, a mohla jsem se konečně setkat s řečníky, které jsem viděla zatím jen virtuálně nebo od nich něco četla. Jak už jste si ale během čtení asi všimli, nemohu říct, že bych slyšela převratné novinky. Na druhou stranu jsem se dozvěděla dílčí zajímavosti, které mě třeba zase někam nasměrovaly.

Ještě delší dobu jsem ale přemýšlela o struktuře celé konference. Myslím si, že by mohl vystoupit v podstatě kdokoliv, kdo řeší nějaký problém a musí při svém rozhodování vzít v úvahu více faktorů. A samozřejmě umí prezentovat.  Očekávala jsem, že bude více o návodech na kritické myšlení a ověřování dat. Ve skuečnosti byla hlavně o kritickém zhodnocení různých oblastí našeho života. Bylo by dobré v první přednášce (nebo úvodu) trochu více rozebrat a vysvětlit celé pojetí konference.

Váhala jsem, ale nakonec jsem se rozhodla, že zkusím ještě workshop o kritickém myšlení. Uvidím, třeba mi po něm do sebe vše více zapadne. Jestli workshop vyjde, určitě o něm napíšu.

A ještě něco. Co se týká oblečení, zapadnete jak v pouzdrovkách s jehlami, kvádru, tak i v teplákovce (vážně ji tam někdo měl!!).  Pohodlný outfit si prostě každý vysvětlí nějak jinak :-).

Pokud mě sledujete na sociálních sítích (facebook, twitter, instagram), tak mám jednu odpověď – pořád jsou lidé, kteří si píší zápisky normálně propiskou na papír, i když s jabkem na nohách bych vypadala asi o něco lépe (a taky bych si teda nemusela svoje zápisky přepisovat, abych o konferenci mohla napsat článek ). Jestli ještě na sítích nejsme „kamarádi,“ můžeme to změnit a příště budete mít info za čerstva.