Dokážete si pravidelně najít čas na sebevzdělávání? V každodenním koloběhu je sebevzdělávání často tou poslední věcí, na kterou bychom mysleli. Existuje ale pár fíglů, jak ho můžeme zařadit do našeho každodenního života a časově ani moc nevykrvácet.  

Nedávno mi kamarádka řekla, že nechápe, jak to všehno stíhám. Já mám přitom pocit, že čím dál tím více nestíhám a obdivuji ostatní, kteří podle mě stíhají mraky věcí. Je toho tolik, co bych chtěla přečíst, vidět, slyšet a zkusit, ale řekla bych, že dávám tak desetinu z toho, co bych chtěla. A to mluvím jen o sebevzdělávání. 

Pravda je, že sebevzdělávání je pro mě hodně důležité a pořád se ho snažím začlenit do každodenního blázince. Často jsem díky tomu frustrovaná a možná i roztěkaná, ale i tak se s vámi podělím o pár tipů, které se mi osvědčují. Pokud máte nějaké své fígle, bud šťastná, když mi je nasdílíte do komentáře.

Priority

Nemít čas je v důsledku nesmysl. Času máme všichni stejně a všechno je jen o našich prioritách. Základem proto je uvědomit si, jak moc důležité pro mě vzdělávání je a jakou činnost jím můžu nahradit. Jinými slovy: mám teď půl hodiny klidu, je nutně potřeba, abych vytřela, nebo to počká?

Využití každé chvilky

Pokud máte podobnou poruchu jako já a v neuklizeném prostoru se vzdělávat nemůžete, musíte buď odejít, a nebo spojit příjemné s užitečným. Pořád mám v pohotovosti sluchátka a během domácích prací poslouchám, jak jen to jde. Díky, díky, díky, že existují podcasty a audioknihy! Při uklízení, vaření, ale třeba také při jízdě autem, vlakem, čekání kdekoliv, běhání. Každou chvilku, která nevyžaduje moji interakci s někým jiným se snažím takhle využívat. A vlastně se pak díky tomu i těším na okamžiky, které mě dříve otravovaly, protože si je posloucháním udělám hezké.

Vždy připravena

K předchozímu bodu se váže fakt, že je dobré mít vždycky připraveno, co budu poslouchat, číst, učit se. Říká se, že než dočtete knihu, měli byste už vědět, jakou další budete číst. Když totiž nevím, co si chci poslechnout, začnu lítat z jednoho na druhé a bádat, na co mám zrovna náladu. Většinou tím ztratím drahocenný čas, nemluvě o tom, že třeba v autě už nic nenajdu, protože musím odjet a hlavně řídit.

Zapisovat, zapisovat, zapisovat

Často vidím zajímavý článek, nebo třeba video, ale nemám čas se na něj v danou chvíli podívat. Řeknu si, že se podívám později a naivně si myslím, že si na něj vzpomenu. Během pár minut o něm už samozřejmě nevím a když na mě znovu někde nevyskočí, nikdy se k němu nedostanu. Proto se snažím všechno, co mě zaujme, ukládat do poznámek, abych se k tomu mohla za čas vrátit.

Pravidelnost

Pravidelnost je pro mě strašným oříškem. Teď jsem četla skvělou věc, která se týkala cvičení, ale dá se krásně použít i na vzdělávání. Se cvičením (vzděláváním) je to jako s mytím vlasů. Kolikrát se vám nechce, ale víte, že abyste se cítili a vypadali lépe, musíte si je mýt pravidelně.Když si nebudeme mýt vlasy, bude z nás mít okolí brzy legraci. Stejně je potřeba nastavit si v hlavě sebevzdělávání jako pravidelnou nutnost, aby z nás okolí nemělo legraci a hlavně abychom si sami připadali dobře.  Asi jako když pohodíte hřívou umytých vlasů ve zpomaleném záběru.

Malé cíle

Pravidelnosti nejlépe docílíme, když nebudeme chtít uběhnout maraton, přestože jsme v životě ještě neuběhli ani 5 kilometrů v kuse. Stačí si stanovit, že denně přečtu třeba 5 stránek, budu se 10 minut věnovat jazyku, nebo si poslechnu aspoň jeden podcast za týden. A může to být klidně i méně. Když totiž zvládnu pravidelné malé cíle, můžu se postupně posouvat k těm větším. Budu mít ze sebe radost, více si věřit a chtít víc.

Nezaujme, neobstojí

Dříve jsem dočetla každou knížku, kterou jsem začala číst (kromě Proti všem od Jiráska). Zpětně vlastně ani nevím proč. Asi z nějaké nevysvětlitelné slušnosti (blbosti?). Teď knížkám většinou dávám pár šancí, ale když mě cca do 50. strany nezaujmou, dál nečtu. Stejně tak rozhovory. Pokud mě nudí a zjišťuji, že vlastně nevím, o čem se baví, vypínám. Čas je příliš drahocenný na to, abychom se zabývali věcmi, které nám nic nedají.

Nikdy nezvládnu všechno

Čím více toho vím, tím více vím, že nic nevím. Aneb o co více zajímavých věcí se zajímám, tím více zajímavých věcí objevuji. Je toho strašně moc a vznikají další parádní projekty, rozhovory, aplikace, vycházejí skvělé knížky. Smiřuji se s tím, že všechno nikdy nepojmu, ale nevadí. O to více platí předchozí bod.

Čekat, až mi vznikne nějaká chvíle, kdy budu mít vše hotovo a můžu se začít konečně vzdělávat, je nesmysl. Ta nenastane. Potřebuji pracovat s aktuální situací a využívat hluchá místa. Pro extrémy, jak jsem já, to ale má i svá negativa. Každá chvilka, kterou můžu takhle využít, je pro mě svatá. Když nastane a já třeba nemám sluchátka, jsem nervózní a vyčítám si každou promarněnou příležitost. Hodně se zdůrazňuje důležitost prožívání přítomnosti.  Se sluchátky se to úplně neslučuje, protože mi odvádí pozornost. Na druhou stranu si ale říkám, že je lepší poslouchat a pozorovat cestu a lidi kolem sebe, než koukat do telefonu. 

Takže hlavně v klidu, pomalu a postupně. Přeji vám neustále krásnou, hustou hřívu!

Share This