„Nejste výjimeční!“ Třeba to jste se mohli doslechnout na konferenci Osobní růst, na které jsem nedávno byla. A i když se to podle první věty třeba nemusí zdát, konference bývá takovým novoročním nakopnutím. Pořádá ji GrowJob Institute se skvělým nakladatelstvím Jan Melvil Publishing. Přednášející většinou vycházeli z některé z vydaných knih od tohoto nakladatelství. Sepsala jsem hlavní myšlenky, které mě zaujaly a které vám aspoň trošku přiblíží, o čem konference byla.
Konferenci otevřel (a moderoval) Petr Ludwig, zakladatel GrowJob Institutu a autor knihy Konec prokrastinace. Téma, kterým se teď zabývá a chystá o něm další knihu, je Smysl v práci a osobním životě. Proč je téma smyslu důležité? Protože pokud budeme mít více smyslu, máme nižší riziko infarktu, mrtvice a pravděpodobně se dožijeme i více let!
Hlavní myšlenky:
„Náš čas na světě je vymezený a je otázka, do čeho ho budeme investovat“ – ve stereotypu života zapomínáme na náš smysl. Ideální je, na několik dní sám odjet a zapřemýšlet o tom, co bychom po sobě chtěli zanechat.
„Často odkládáme dělání něčeho smysluplného“ – vodítkem nám může být otestování si sami sebe, kdy zjistíme, jaké jsou naše silné stránky.
„Perou se v nás smysl a uznání. Každou chvíli vyhrává někdo jiný“ – měli bychom si uvědomit, jestli chceme dělat něco užitečného, nebo zda chceme uznání. Freud tvrdil, že člověk podléhá primárním pudům. Adler říkal, že nám jde o uznání a jsme motivováni egem. Podle Frankla nás žene smysl. Hodně lidí ale ustrnulo na uznání. Jde o tzv. „černou díru“ a čím je tato díra větší, tím více nám jde o uznání. Čím více lajků, dovolených, baráků a aut do černé díry nacpeme, tím větší bude, protože čím víc toho člověk má, tím víc toho chce (viz předchozí článek).
„Můžeme být buď příjemcem, nebo dárcem“ – dárce a příjemce poznáme podle toho, jak se chovají k lidem, od kterých nemůžou nic získat. Nejméně úspěšní napříč všemi obory jsou dárci. Ale nebojte, nejvíce úspěšní napříč všemi obory jsou také dárci. A jaký je rozdíl? Obětavý vs. zdravý dárce. Obětavý dárce totiž dává jen ostatním a na sebe úplně zapomíná (viz například uštvaná maminka). Ideálem je být zdravým dárcem, který dává ostatním, ale nezapomíná ani na sebe, a může tak být v rovnováze.
4 tipy, jak být lepším:
- Rozpouštět si ego – nepovažovat se za něco extra, zajet do přírody, meditovat, cestovat
- Dělat drobné dobré skutky – za které nic neočekáváme, protože dobrým člověkem se nerodíme, ale stáváme
- Osobní desatero – mít určitý vlastní kodex hodnot
- Morální autorita – najít si člověka, kterého si vážíme a představuje pro nás morální autoritu
Dalším řečníkem byl youtuber Karel Kovář alias Kovy. Znáte ho? Já jsem o něm slyšela (je vážně hodně známý ), ale před konferencí jsem žádné z jeho videí neviděla. Upřímně, k youtuberům jsem si zatím cestu nenašla, ale po konferenci se to začíná pomalu měnit… Kovy mluvil o tom, jak budovat osobní brand.
„Bez kvalitního obsahu nemáte šanci“ – jestli chceme něco tvořit, resp. předávat, je nejdůležitější kvalitní obsah. Pak samozřejmě také záleží na motivaci, proč něco děláme. V podstatě říkal to samé, co Petr Ludwig. Buď můžeme mít povrchní motivaci a tvořit kvůli sledovanosti a penězům, nebo hlubší motivaci, kdy tvoříme kvůli tomu, že chceme bavit lidi, nebo dokonce nějak pomoci.
„Tvorba je nikdy nekončící cesta“ – musíme pořád hledat nové a nové cesty.
„Na detailech záleží“ – důležitý je zdravý perfekcionismus. Detailů si totiž všimnou profíci v oboru, ve kterém tvoříme, a jejich zpětná vazba je pro nás nejdůležitější.
Kovy to přímo nezmínil, ale troufám si tvrdit, že čerpal z knihy od Austina Kleona – Kraď jako umělec. Zmiňoval totiž, že se vlastně snaží opisovat od nejlepších. Žádný opis totiž není dokonalý, a pokud si dokážeme vybrat to nejlepší a následně to přetvořit vlastním rukopisem, tvoříme opět něco originálního a nového.
Po Kovym se na pódiu objevila Michelle Losekoot. Michelle měla téma Vyhrajte své tvůrčí bitvy a vycházela z knihy Válka umění od Stevena Pressfielda. Tato kniha je skvělá, ale v podání Michelle byla ještě skvělejší. Jestli Michelle neznáte (google her!), je např. spoluautorkou blogu a knihy Bez jablka, nebo vás vyškolí, co máte dávat na sociální sítě. Má poměrně ostrý a ironický humor, který mě baví.
Hlavní myšlenky:
„Většina z vás trpí těžkou nemocí“ – tato nemoc se projevuje tak, že často říkáme: Jednou…, Někdy…., Až mě něco napadne…
„Je pravděpodobnější, že vás napadne někdo, než něco“ – stále čekáme, že nás políbí múza, ale ona nás nepolíbí. Místo toho se necháváme přemoct Odporem, který je hodně dobrým bojovníkem a vyhrává nad námi bitvy ve chvíli, kdy chceme něco udělat. Odpor dokonce sejmul i Hitlera, který chtěl být malířem. Jeho Odpor byl ale tak silný, že spíše než aby začal malovat, rozpoutal druhou světovou válku.
„Amatér jen mluví, profík dělá“ – třeba si říkáte „Jednou napíšu knihu.“ A ruku na srdce… už jste si někdy sedli a začali opravdu psát? Představte si, že byste psali každý den 8 hodin, stejný čas, který strávíte v práci. Psali a studovali řemeslo. Nakonec budete v psaní skvělí! Odpůrci kreativity tvrdí, že nemáme žádná omezení. Podle nich se s kreativitou nerodíme, ale dá se získat.
Rady k probuzení kreativity v nás:
Zajímat se o to, co nás vůbec nezajímá – „kupte si třeba časopis Rybaření dnes“
Sednou si a začít – můžu potvrdit, že nejhorší je otevřít nový list a sedět před bílou stránkou s blikajícím kurzorem. Prý ale pomáhá zkusit si psát 5 minut úplné blbosti. Náhodná slova. Vážně je to těžké a za chvíli se rozepíšete k věci.
Vypnout – chodit na cizí svatby, jen tak jezdit hromadnou dopravou… Jestli to někdy zkusíte, dejte mi vědět .
Dobrý byl příklad Edisona, který musel vyzkoušet 10000 žárovek, než se to povedlo. Ale prohlásil, že neselhal, jen 10 000x dokázal, že to nejde.
Na konferenci vystoupil další youtuber, kterým je Petr Mára. Není to takový klasický youtuber. Je to totiž „youtuber starší generace.“ Petr Mára točí videa o moderních technologiích, je certifikovaným apple trenérem a zabývá se využitím technologií v rámci vzdělávání. Podívat se můžete třeba na jeho videocast Digit.
Hlavní myšlenky:
„Většina technologií přijde dříve, než je potřebujeme“ – novým technologiím se často nejdříve smějeme. Pak se stanou běžnou součástí našeho života.
„Technologie jsou exponenciální“ – uváděl příklad svých dětí, mezi kterými je věkový rozdíl 7 let a každé z nich už bude mít jinou životní zkušenost. Autu trvalo 125 let, než dospělo. Ale třeba takový iPhone nebo notebook je nyní už úplně hotový, dospělý.
„Dnes nastupuje virtuální a rozšířená realita“ – virtuální realita může mít budoucnost například v cestování seniorů nebo lidí upoutaných na lůžku, protože nám umožňuje podstoupit něco dopředu. Příkladem rozšířené reality je zase třeba hra Pokémoni, která nedávno zažila svůj boom. Vidíme realitu, kterou si můžeme díky technologiím rozšířit.
Exponenciální technologie pro nás představují podstatnou otázku, protože podmínky se budou měnit a na nás budou kladeny nové požadavky. A pokud se chceme udržet nejen v obraze, ale třeba také v práci, musíme být schopní a ochotní stále se učit a získávat potřebné kompetence, kterými především budou:
Umět dávat význam datům – počítač nám data zpracuje, ale neumí jim dávat význam. My musíme umět v těchto datech číst a tento význam jim dodat.
Vyznat se v nových médiích – aneb jít s dobou a vědět, co právě frčí
Mít inovativní myšlení a dokázat se rychle přizpůsobit změnám
Být transdisciplinární – dříve stačilo mít hloubku v jedné disciplíně, tzv. I-shape. Dnes je potřeba T-shape, neboli mít hloubku v jedné disciplíně a dokázat ji přenášet. Do budoucna ale bude potřeba mít TT-shape, tedy mít hloubku ve dvou disciplínách, které dokážeme přenášet.
Dokázat uřídit a třídit informace, které se na nás budou sypat
U učení jsme zůstali i dále. Denisa Dědičová měla téma Jak se něco doopravdy naučit. Vycházela z knihy Nauč se to!. Musím se přiznat, že ji mám připravenou k přečtení, ale ještě se na ni nedostalo. Denisa školí v GrowJob Institutu a jejím tématem je právě to, jak se lidé učí.
Hlavní myšlenky:
„Smysluplnost je základem motivace“ – abychom se něco naučili, je nutné, abychom v učení viděli smysl.
„Při učení podléháme iluzi vědění“ – jsme přesvědčení, že něco víme, ale nemáme pro to žádný reálný důkaz. Tuto iluzi podporuje například opětovné čtení. Moc se mi líbil výraz „smrt zvýrazňovačem.“ Asi nemusím moc vysvětlovat. Také jste při učení podtrhávali, a abyste neměli vybarvené úplně všechno (to by pak přece ztratilo význam, že jo?), vždy jste alespoň nějaké slovo vynechali?
Co při učení nefunguje:
Každá klasika, kterou jsme zažili ve škole.
Biflování – učíme se všechno naráz, protože prostě dneska už FAKT musíme!
Papouškování („učební bulimie“) – všechno do sebe rychle naházíme a pak za čerstva zase všechno vyházíme a už to tam nikdy nebude.
Co při učení funguje:
Vybavovat si – když si čteme nějakou látku, zkusit si alespoň 10 minut vybavovat, co jsme četli.
Rozložit si učení – plánovat a každý den se aspoň trošku učit. Tohle je opravdu hodně těžké!
Prokládat si učení – neučit se stále to samé, ale učení si proložit trochu jinou látkou při zachování oboru.
Učit se variabilně – např. děti se měly naučit házet na 90cm. Úspěšnější byly ty, které se učily házet na 60cm a 120cm, než ty, které stále dokola házely na 90cm.
Učit se s někým – snažit se druhému vysvětlit vlastními slovy, co jsme se naučili
Testování – je to hnusné, ale je to tak. Je to nejúčinnější trénink vybavování si informací.
Předposledním řečníkem byl Filip Dřímalka, který se zabývá především tématem digitálních inovací pro firmy. Jeho prezentace byla postavená na knize Nástroje titánů. Kniha je rozdělená do tří hlavních částí (Zdraví, Bohatství a Úspěch). Autor knihy Tim Ferris sesbíral rady a tipy úspěšných osobností pro tyto oblasti. Filip vybral z každé oblasti tři hlavní návody, které ho zaujaly.
Také mám teď tuto knihu rozečtenou. Zatím jsem dočetla část Zdraví. Některé rady jsou zajímavé, u některých mám trochu rozporuplné pocity. Až ji dočtu, napíši, co zase naopak zaujalo mě.
Hlavní myšlenky:
„Spousta lidí hledá sama sebe a to, co je udělá šťastnými, místo toho, aby se štěstí snažili proaktivně vytvořit.“
„Úspěšní lidé (titáni) nemají superschopnosti, ale dělají práci navíc“ – podstatné je pracovat na sebeuvědomění, protože každý z nás je jiný a funguje na nás něco jiného.
A co tedy vybral jako nejzajímavější rady?
Zdraví
- Teplota jako očistná síla – dávat si studenou sprchu alespoň na pár vteřin po klasickém sprchování (mimochodem, tohle zkouším, je to strašný, ale o tom jindy…)
- Ranní pohyb – alespoň 5min. každé ráno, rozproudí nám krev a pěkně nás nastartuje
- Půst – pokud nemáte rakovinu a 3x ročně provádíte půst, je velká pravděpodobnost, že zahubíte rakovinové buňky
Bohatství
- Řekněte si o více – nebát se a prostě říct, že chcete přidat
- Dělejte věci, které neumíte – a zase jsme u toho, že vše se můžeme naučit
- Říkejte NE – co nejvíce omezit, aby si kdokoliv ukrajoval z našeho času
Úspěch
- Meditovat
- Odstraňovat negativa – nepřidávat pozitiva, ale odstraňovat negativa
- Zkusit psychedelika – jedna z kontroverzních a hojně zmiňovaných věcí v knize, která mě zaujala. Také určitě ještě zmíním.
Poslední prezentace byla asi největší bomba. Na pódiu se objevil chlápek s černým tričkem s nápisem FuckUp, řekl pár vět, které vlastně ještě ani nesouvisely s jeho tématem, všechny rozesmál a pak už jen bořil všechno, co jsme se do té doby dozvěděli.
Chlápek se jmenuje Tomáš Studeník a můžete se o něm dozvědět, že je radikální inovátor, městský hacker (zajímavé,že?) a organizátor FuckUp Nights, kde se oslavují nezdary v podnikání.
A jaké jsou jeho hlavní myšlenky? Opravdu nečekané
„Když se na to vykašlete (ne zcela přesná citace ;-)), skončíte líp“ – když budeme pořád tlačit na pilu, nedopadne to tak dobře, jako když to necháme plynout
„Nejste výjimeční“ – Gaussova křivka je jasná. Většina z nás je prostě v průměru. My se vidíme lépe a myslíme si, že jsme něčím výjiměční, ale nejsme. Naši pozornost přitahují extrémy, a proto je systém nastavený tak, aby na nás chrlil extrémy. Sociální sítě se nás neustále snaží vyvést z naší rovnováhy. „Myslíte si, že jste v pohodě a najednou vidíte kámoše, jak si leží na Havaji a váš život je opět v troskách.“ Ale už nevidíme, co je za tím. Že reálně každý žije v tom samém bahně.
„Buďte k smíchu“ – vždy nás část lidí bude mít za krále a část za šaška. Ty nejlepší nápady často vznikají z těch, které byly původně k smíchu. Tak se nebojme být k smíchu.
„Nemějte pravdu“ – jsme nastavení na to, abychom měli vždy pravdu. Ale nebojme se mýlit se.
„Běžte si lehnout a odpočívejte“ – pokud chceme být úspěšní, běžme si odpočinout. Jak to bylo s největšími objevy? Archimedes se šel koupat, Newton ležel pod jabloní a Kekulé dokonce spal!
Ještě druhý den jsem se musela smát, když jsem si tuto přednášku připomněla. Přemýšlela jsem, jaké vlastně bylo její hlavní sdělení a shrnula bych to asi takhle: Je správné něco dělat, za něčím jít, o něco se snažit, ale nebát se neúspěchu, neočekávat přehnané výsledky, dokázat si ze sebe udělat srandu, zvednout se, když to nedopadne, jít dál a hlavně se ze sebe nepo….
Ideální zakončení, viďte? Těším se, až vyjde záznam a konferenci si ještě znovu připomenu. Pokud to půjde, ráda nasdílím a budu se těšit, že se tam příští rok potkáme!