O prázdninách jsem měla příležitost vyzkoušet si, jak na tom doopravdy jsem s němčinou. Byli jsme na dovolené v Rakousku a já jsem si řekla, že budu mluvit JEN německy. Jak myslíte, že to dopadlo? Ráda se s vámi v mém dalším článku podělím o pár zážitků.
Myslím si, že cestování a vzdělávání spolu hodně souvisí. A i když tento blog není o cestování, ráda bych na začátek udělala takové malé promo dovolené v Rakousku. Vím, není to žádná exotika, pravděpodobně jste tam už byli, možná jezdíte pravidelně. Také jsem tam nebyla poprvé, ale vždy mě tahle země úplně nadchne. Upravenost, čistota, vstřícnost, rozvinuté služby s nápadem a obrovské množství aktivit, kterým se můžete věnovat – užívat si nádherné přírody (túry do hor s překrásnými výhledy, koupání v průzračných jezerech), sportovat, navštívit krásná města a spoustu dalších aktivit. Ideální podmínky jsou opravdu velmi dobře připraveny pro všechny typy dovolené.
Obsah:
Návrat k němčině
A teď dost katalogového lákání do Rakouska a zpátky k té němčině. Jak už jsem psala, němčinu jsem kdysi měla na středně pokročilé úrovni. Má schopnost domluvit se se za 10 let nepoužívání jazyka opravdu změnila. Vždy jsem si říkala, že je škoda němčinu úplně zahodit. A až teď jsem se k ní začala zase alespoň trošku vracet díky Duolingu, kde mě hodně nadchla, protože mi v něm ještě poměrně šla. Takže děkuji Duolingu za zvýšené sebevědomí a další motivaci k návratu a zlepšení mé němčiny. Už někdy v zimě jsem si říkala, že až pojedeme do Rakouska, budu mluvit jen německy. Angličtinu jsem si zakázala i v případě nouze. Ještě v zimě jsem byla plná ideálů, protože jsem si říkala, že do léta ji určitě hodně opráším…
Moje příprava nakonec samozřejmě nebyla nijak závratná. Spíše jsem ji hodně podcenila. Těch pár měsíců prostě hodně rychle uteklo a já se k ničemu extra nedostala. I tak jsem ale u svého předsevzetí mluvit jen německy zůstala. Říkala jsem si, že přeci jenom v té hlavě něco mám. Trošku mě povzbudilo, když jsem koukla na takový balíček hlavních německých frází a zjistila jsem, že většinu z nich znám.
Příjezd do Rakouska
Když jsme přejeli rakouské hranice, dostavil se onen blažený pocit. Nevím, jestli ty pocity také zažíváte, ale já vždy za hranicemi (těmi západními samozřejmě) začnu mít pocity svobody a možná až dětské radosti, a to přesto, že už nějaký pátek žijeme ve svobodné zemi a té nesvobody jsem tolik nezažila. Všude jen německé nápisy, které čtu a mám neskutečnou radost z těch, kterým rozumím a musím to samozřejmě všem sdělit. Přepínám se do módu „cestovatel“ a nasávám atmosféru cizí země, která je čím dál tím silnější s přibývajícím počtem kilometrů od hranic.
Radost mi trošku kazila představa, že první část pobytu budeme v hotelu, který vlastní Slováci. V koutku duše jsem doufala, že ho třeba opravdu jen vlastní a personál bude rakouský, ale nebylo to tak. Hned po příjezdu jsme mluvili česko-slovensky. To mi trošku zkazilo náladu a prvotní nadšení, protože je pro mě opravdu strašná představa dovolené v cizí zemi, kde jste obklopeni jen Čechy nebo Slováky. Nerada bych, aby to vyznělo nějak opovržlivě, ale v mém cestovatelském módu je vždy naladění a místo jen pro cizí jazyky. Naštěstí v hotelu trávíme vždy opravdu minimum času a to společné jídlo se dalo vydržet, i když pár zážitků ze společného stravování zůstalo do dneška…
První příležitost předvést se v němčině byla v infocentru, kde jsem potřebovala nějaké mapy, zeptat se na info o okolí a koupit salzburskou kartu (mimochodem skvělá věc!). Tato konverzace proběhla poměrně lehce a porozumění bylo na obou stranách. Trošku mi narostl hřebínek a utvrdila jsem se v odhodlání pokračovat jen v němčině. Příležitostí k větší konverzaci bohužel nebylo příliš.
První konverzace v němčině
Těšila jsem se, že v druhé půlce pobytu si více popovídám německy s majitelkou apartmánu, ve kterém budeme bydlet. Ještě před odjezdem jsme si vyměnily pár jednoduchých mailů ohledně ubytování a věděla jsem, že před příjezdem se s ní ještě budu muset domluvit na nějakých detailech. Vyměnily jsme si pár sms a domluvily se, že si druhý den zavoláme. Telefonovat? Německy? Trošku jsem měla obavy, protože přeci jenom osobní kontakt je jednodušší. Ale šla jsem do toho po hlavě. Předem jsem si rozmyslela, co asi budu říkat a jen doufala, že mě druhá strana pochopí a nebude mít moc složité otázky. Vytočila jsem číslo a byla jsem mile překvapená, jak zřetelně jsem paní rozuměla a poměrně jednoduše jsme se domluvily. Za chvilku jsme se setkaly osobně a už trošku přituhlo.
Občas jsem si připadala jako ta za mnou, kterých bylo všude plno
Z naší předchozí konverzace asi nabyla dojmu, že mluvím německy a tak to na mě začala sypat. Snažila jsem se orientovat alespoň v záchytných bodech. Pochytila jsem snad to nejdůležitější, akorát jsem se v té rychlosti nedokázala inteligentně ptát, na co jsem potřebovala. Takže to bylo samé eee.., ehm.., občas anglické slovíčko, ruce, nohy apod. Když to paní viděla a pochopila, že němčinou opravdu nevládnu, přecházela občas do angličtiny. S tím mě teda pěkně štvala. Vše důležité jsme ale nakonec vyřídili, předali, ubytovali se. Další den jsem s ní ještě potřebovala vyřešit jeden technický problém. Už jsem to zkusila nadhodit po telefonu, ale nakonec jsem to vzdala, protože nebyl zase až tak závažný a myslím, že bychom ho měly obě problém vyřešit i kdybychom mluvily stejným jazykem.
Několik poznatků k němčině
- Vystačila bych si (sami si dosaďte bohužel/bohudík) s pár hlavními ani ne frázemi jako spíše větami: Pozdravy, počet osob na vstup, jak staré máme děti, dotaz na možnost platit kartou, objednávka jídla (alespoň jsem měla radost, že si dokáži přečíst menu). Jednou jsem se vážně hodně rozjela, když jsem se v restauraci ptala, kde najdu mikrovlnou troubu
- Jestliže si předem připravíte pěknou otázku v němčině, může se stát, že si pomyslí, že opravdu umíte německy a začnou to na vás chrlit. V tu chvíli si buď můžete hrát na frajera (jako já), dělat jakože jasně a přitom se zoufale chytat pár slovíček, kterým rozumíte, a pak si nebýt úplně tak jistý, co vám to vlastně řekli. Nebo můžete použít obligátní, lehce ponižující větu a poprosit, aby mluvili pomaleji, protože vy se prostě umíte po dlouhém rozmýšlení jen zeptat
- Když poznají, že jste při jejich odpovědi v koncích, nebo že vaše další otázka už rozhodně není tak pěkně rozmyšlená a zní prostě šíleně, začnou na vás raději mluvit anglicky. To samé se může stát, když vejdete do obchodu/restaurace a mluvíte s partnerem nebo dětmi česky a pak na ně zkusíte svoji otázku. Pokud česky před tím nemluvíte a zkusíte rovnou otázku, vracíme se k bodu č.2
- Pokud jste se jazyk kdysi učili, prostě v té hlavě někde zůstane. Když jste v cizojazyčném prostředí, najednou se vám začnou vybavovat slovíčka a fráze, až se sami divíte
- Jak kolem sebe opravdu stále slyšíte němčinu (nebo i jiný jazyk), začnete si velice rychle uvědomovat, že jste se naladili a rozumíte čím dál tím lépe
- Němčina opravdu není těžká na porozumění
- Němčina je jazyk dvou našich sousedů, člověk by se měl učit jazyky sousedních zemí a zrovna tyhle dvě jsou opravdu krásné. Už jsem několikrát slyšela názor, že je němčina tvrdá. Ano, angličtina se poslouchá lépe, ale na druhou stranu se mi líbí její jasná pravidla v gramatice a především její dostupnost. Máme doslova pár hodin na dojezd, abychom si mohli popovídat v cizím jazyce. A o jejím uplatnění v profesním životě není pochyb
- Rakousko je úžasná země, do které se vždy budu ráda vracet.
- Když už jsem si jednou s němčinou začala, byla by škoda v ní nepokračovat.
- Mám předsevzetí, že se s němčinou dostanu na pokročilou úroveň, abych zvládala normální konverzaci a nebyla ztracená v překladu při rychlejší mluvě. Tak a teď jsem to tady veřejně napsala, možná si to někdo přečte a to už je něco :-).
Pokud se vás nějak týká začátek školního roku, i když myslím, že to první září je ve většině z nás zakořeněno jako určitý nový začátek, vykročte pravou a doufám, že se budeme v novém školním roce všichni ještě více vzdělávat a inspirovat.
Inspirace: Také máte nějaké jazykové zážitky z dovolené? Budu ráda, když je se mnou budete sdílet.