Možná je to knížka plná zajímavých rad, možná je to knížka napsaná nemocným člověkem pro podobně nemocné lidi, možná od každého trochu. Váhala jsem, jestli o této knize vůbec psát sem na blog, ale nakonec jsem si řekla, že jo. Zanechala ve mně nějaké stopy, protože jsem si doteď neuvědomila, že úklid vlastně hodně souvisí s naším rozvojem a tím, čím chceme v životě být. A co že je to za knížku? Marie Kondo: Zázračný úklid. Pořádek jednou přovždy.

K něčemu se vám přiznám. Mám potřebu uklízení a pořádku asi o trošku větší než běžný člověk. Asi nějaká rodinná zátěž, nebo co. A dáte mi nejspíš za pravdu, že s malými dětmi je dosažení pořádku téměř nesmysl, takže je pro mě tahle potřeba zdrojem frustrace. Mám pocit, že pořád dělám dokola to samé, ale nikde to není vidět.  Myslím, že jsem za poslední roky tuhle svoji úchylku docela zredukovala a sama se kontroluji, abych s ní ostatní tolik neprudila. Kolikrát dokážu v pohodě žít v pěkném binčusu. Stejně to na mě ale občas přijde.

Tak například teď. Každý rok si říkám, že před Vánocemi nebudu uklízet a že tak, jak to doma máme, je vlastně úplně v pohodě. Budu teda v pohodě i já a nechám vše být. Nakonec mi to ale stejně nedá a pustím se do přebírání, třídění a hlavně vyhazování.  Pak to většinou ještě přichází na jaře. Čím dál tím více jsem příznivcem minimalismu – málo věcí, málo nábytku, přehlednost, čistota. Tohle je prostě od hromad dětských hadrů, hraček a věcí rozházených různě po domě na hony vzdálené.

Už je to dlouho, co jsem slyšela o knížce Zázračný úklid. Nedávno jsem na ni narazila v knihkupectví a přečetla ji. A víte, co mě nejvíc potěšilo? Že zdaleka, ale zdaleka, nejsem takový blázen. Autorka knížky (Japonka Marie Kondo) je uklízecím maniakem a po přečtení určitých pasáží mi ji bylo až líto. Nejsem psycholog, ale nebála bych se říct, že trpí duševní poruchou. I když bych našla ke knížce výhrady, začnu tím, co mě zaujalo a co mi vlastně došlo až díky jejímu přečtení.

Proč mít uklizeno

Pořádek doma = pořádek v životě – pořádek kolem nás souvisí s tím, jak chceme žít a jaké máme osobní hodnoty. Když si nedokážeme udělat pořádek ve vlastních věcech, zjistit, co pro nás má hodnotu a co ne, těžko se dělá pořádek ve věcech životních. Proces uklízení nám může pomoci poznat naše hodnoty, když se vypořádáváme s věcmi z naší minulosti. Když je naše okolí čisté, nemusíme uklízet a můžeme se začít zabývat dalšími věcmi. Marie říká: “Až si dáte svůj dům do pořádku, začne skutečný život.”

Uklízení místo učení – znáte to. Máte se učit, ale míso toho musíte zrovna teď nutně umýt nádobí. V knížce je to vysvětlováno tak, že když máme nutkání uklízet před učením na zkoušku, je to proto, že potřebujeme nejdříve nastolit pořádek v něčem jiném. Já jsem teda tohle nutkání většinou připisovala určité formě prokrastinace, resp. dělat všechno možné, jen abych se nemusela učit. Ale dejme tomu. Je fakt, že lépe se mi soustředí v uklizené místnosti, ale možná to bude jen mým nastavením. 

Nastolení pořádku ukáže, co nás baví – když se zbavíme všeho, co nepotřebujeme a necháme si jen to, co nám dělá radost, může nám to hodně povědět o tom, kdo vlastně jsme. Díky věcem, které nás budou obklopovat si tak možná vzpomeneme na to, co děláme rádi. Ve výsledku tak může úklid ovlivnit i naši profesní dráhu.

Nikdo nás uklízet neučil – je pravda, že generačně se předává mnoho různých dovedností. Úklid k nim ale většinou nepatří. Ano, možná se rozčilujeme na děti, že po sobě neuklízí, ale řekli jsme jim jak? Mají své místo, kam věci dávat? Vědí, kam patří? Snažím se to v potu a slzách zavádět, ale musím říct, že malé pokroky jsou postupem času znát.

Někteří lidé prý dokonce zhubnou a zkrásní, když si udělají pořádek kolem sebe. Nevím, zkuste to a řekněte mi, jestli to funguje.

Jak uklízet

Nebudu vám do detailu vypisovat, jaké radí metody úklidu, jen pár hlavních věcí:

Uklidit a vytřídit všechno naráz. Ne kousek po kousku. Špatná zpráva je,že rychlý úklid může trvat půl roku. Ale když by to mělo být jednou provždy….

Přemýšlet nad věcmi tak, jestli nám dělají radost. Nakonec budeme obklopeni jen věcmi, které máme rádi. To je hezká představa.

Třídit podle kategorie, neuklízet po místnostech. Uvidíme tak celkové množství věcí, které máme.

Uklidit pouze jednou. Jednou provždy. S tím úplně nesouhlasím, protože tady vždycky bude průběžný úklid, který také zabírá čas. Ale chápu, že když mají všechny věci určené místo a víte, kolik jich máte, nebudete muset věnovat tolik času přebírání.

Všechny podobné věci na jedno místo

Nacházet maximální možnou jednoduchost, abychom i při zběžném pohledu viděli, kde co máme.

Začít oděvy, pak knihami, papíry, drobnosti a sentimentálními předměty. Jinými slovy naučit se to na nejjednodušším a přejít k tomu, s čím se nám loučí nejhůře

Úklid a podivnosti

Trošku zvláštní mi přišlo, jak Marie popisuje, že od pěti let začala číst časopisy pro hospodyňky a ve škole si nehrála s ostatními dětmi, ale přerovnávala poličky. Když kontrolovala mopy ve skříni, nadávala na špatné skladovací metody. Při domácím koumání, jak věci srovnat, občas vyčerpáním usnula na podlaze.

Asi si také nedokážu úplně představit, že dám kabelku do skříně a řeknu jí: “Vedla sis dobře. Hezky si odpočiň.” Celkově mi komunikace s věcmi přijde divná, ale asi jsou na světě lidé, pro které to představuje očistný rituál.

Žádný návod není dokonalý. Někomu tato metoda může vyhovovat, někdo si ji bude muset trošku přizpůsobit a někomu třeba vůbec nepořádek nevadí a všechno tady napsané mu přijde směšné. Líbí se mi ale pojetí důkladného úklidu jako určitého odrazového můstku k tomu, abychom poznali, co máme rádi, mohli se věnovat důležitým věcem a ve výsledku co nejméně času trávili uklízením. A víte, co je super, když musíte uklízet? Pustit si do uší nějaký podcast, třeba ten o práci. Nezabijete tak čas jen úklidem, něco se dozvíte a možná si u toho i odpočinete.

Jak to máte s úklidem vy? Jsem v tom sama?