Docela dlouho už nám chodí do schránky časopis Finmag.  A stejně dlouho dobu se mi ho dařilo úspěšně ignorovat.  Trošku neprávem jsem ho považovala jen za propagační časopis společnosti Partners, a tak končil v koši spolu s letáky (samozřejmě v tom na papír!). V létě jsem se do něj ale začetla, protože mě překvapilo, že je na obálce Tomáš Šebek. A co více, v aktuálním čísle je rozhovor s Petrem Ludwigem a je věnováno vzdělávání. Pár věcí se mi v časopise líbilo tak, že bych se s vámi o ně chtěla podělit:

Současné vzdělávání na školách není příliš vychvalované a není se čemu divit. V článku Základ života je pěkně citován Bob Kartous z EDUin: „Už od osvícenství má škola potřebu vychovávat zejména ke službě a poslušnosti. A tento přístup přežívá ve školách navzdory tomu, že se proměnil svět okolo nás – to tradiční a prověřené už zkrátka z velké části neplatí nebo to téměř není využitelné.“

Biflování je na nic, důležitější je umět pochopit látku a dát si ji do souvislostí, abychom se v budoucnu mohli dokázat přizpůsobit měnícím se podmínkám, a byli schopní fungovat na pracovním trhu.

„Většina práce, která lidem zbude poté, co se prosadí vyspělí software, automatizované systémy a inteligentní roboti, bude vyžadovat vyšší vzdělání. Záležet bude přirozeně i na tom, v jakém oboru a kde ho získáte, i na tom, jak se budete starat o jeho průběžnou „aktualizaci.“

Naštěstí se dnes můžeme vzdělávat i na těch nejprestižnějších univerzitách klidně z domova nebo třeba z kavárny díky online kurzům neboli MOOC (massive open online courses), které zaměstnavatelé začínají pokládat za hodnotné.

Skvělý projekt vymyslely dvě ženy  (obě HR manažerky!) Silvie Zeman a Klára Šťouračová, které pořádají kurzy programování pro děti a říkají, že „do kurzů přicházejí děti, které vyrostly na mobilech a nevědí, jak se drží myš. Na konci si umějí naprogramovat vlastní hru.“ Možná si myslíme, že když naše děti umí perfektně s mobilem a tabletem, nemají problém s technologiemi. Ve skutečnosti jsou ale jen jejich pasivními uživateli. Podobně jako my.

Kurzy se jmenují makeITtoday a děti si v nich nejdříve musí zvyknout na trochu jiný styl výuky, než na který jsou většinou zvyklé ze školy. Nabízejí jim ale nejen „systematické vzdělávání v oblasti informačních technologií a digitálních dovedností,“ ale naučí se třeba také lépe prezentovat a komunikovat s ostatními v týmu.  Dovednosti k nezaplacení.

Rozhovor s Petrem Ludwigem se výstižně jmenuje Jak být menší kretén. Petr tvrdí, že „kdyby šel zážitek blízké smrti masově zprostředkovat všem, lidi se k sobě chovají líp. Vlastně o tom je tak trochu celý osobní rozvoj. Ne jak vydělat víc peněz a být důležitější – ale jak být menší kretén, pokornější, méně egoistický a méně si jistý svým názorem.“

V článku Óda na maso je rozhovor s Františkem Kšánou, který je šéfem v řeznictví Naše maso patřící do sítě restaurací Ambiente.  V rozhovoru si stěžuje na to, jak je téměř nemožné najít na učilišti řezníka nebo kuchaře, který by chtěl pracovat v oboru: „Přijde mi, že jsme zamrzli v čase. Na gastronomických školách se pořád učí to samé jako za komunistů. Je tu systém, ve kterém školy dostanou za každého studenta peníze, vyučí ho, ale už je nezajímá, jaké bude mít další uplatnění. Školy a firmy by spolu měly víc spolupracovat.“

Toto bohužel není problém jen odborných učilišť, ale také veřejných vysokých škol, které se zase místo na kvalitu výuky, soustředí na množství vydaných odborných článků, za které dostanou peníze. V článku Obzvláště vysoká škola v Horné Suché se mi moc líbilo: „Kdyby zítra přišel na nějakou českou univerzitu šéf vývoje leteckých motorů firmy Rolls-Royce, že bude přednášet o aerodynamice, nemá šanci získat zaměstnání, protože ve svém věku není ani docent a nemá dost publikací. A i kdyby náhodou místo dostal, čeká ho menší nástupní plat, než má pokladní v Lidlu, a úkolovat ho bude profesor, který skutečný motor nikdy neviděl a není si jistý, kde ho na letadle hledat.“

Nic moc pozitivního, že jo? Občas lituji své děti, které před sebou mají celou cestu našeho školství. O to důležitější je vědět, jak a v čem rozvíjet sám sebe, abychom jednou mohli co nejlépe nasměrovat své děti a pomoci jim v jejich vzdělávání a budoucím uplatnění.

Share This