Cíleně bezcílně. Už plníte svá novoroční předsevzetí?

Kdo nebilancuje předchozí rok a nedává si žádná předsevzetí, jako by nebyl! Fotky s textem, co se povedlo, nepovedlo, shrnující blogy a články, jak si správně dát předsevzetí. Je toho tolik, že se už snad z principu nechce bilancovat a dávat si předsevzetí. Jak ale starý rok končí a „masírka“ je opravdu velká, člověku to nedá a má pocit, že ze sebe prostě musí dostat nějaké moudro na téma, jaký byl minulý rok a co chci v roce dalším. Takže vás neušetřím. Ale trošku z jiného úhlu pohledu.

U předchozího roku se nebudu dlouho zdržovat. Osobní život vám nebudu nutit, pracovní v současné době nemám, protože jsem stále na dovolené (rozuměj mateřské) a blog nejede nijak dlouho, abych mohla hodnotit jeho nej. Každopádně jsem moc ráda, že se mi ho podařilo spustit a především, že ho čtete.  A i když (snad zatím) nemám tisíce čtenářů, jsem ráda za každého. Ať už ho čtete z jakéhokoli důvodu. Jeho psaní mě moc baví, přestože každá minuta, kterou mu mohu věnovat, je vykoupená potem a krví

Novoroční cíle

A teď k tomu roku, který nás čeká. Osobně si myslím, že jsem poměrně dost cílevědomý člověk. Ráda jsem si dávala cíle, kterých chci dosáhnout, a když jsem měla vidinu smysluplného cíle, dokázala mě hodně nakopnout k činnosti. A proč ten minulý čas? Pro letošní rok jsem si totiž řekla, že si nebudu dávat cíle žádné. Ale rozhodně to neznamená, že se nechci nikam posouvat, ba naopak.

Ono mimochodem, dát si takový cíl vážně není žádná prča. Alespoň podle toho, co se můžete všude možně dočíst. Zhruba pouhých deset minut jsem zkusila hledat články o novoročních předsevzetích. Kromě toho, že jich je mraky, dozvěděla jsem se zhruba tak 30 různých rad, jak si předsevzetí stanovit a vydržet.  Rady jsou různé, někdy i rozporuplné. Cíle mají být samozřejmě SMART, máme si dávat malé cíle, musíme se s nimi ztotožnit apod. V jednom článku jsem se třeba dočetla, že když se nám cíl nepodaří, měli bychom se potrestat. V jiném zase psali, že se trestat nemáme, ale máme se hlavně odměňovat za každou maličkost. No, těžko se v tom vyznat. Dát si novoroční předsevzetí je poměrně věda.

Zpátky k tomu, proč jsem si nedala cíle. Před nějakou dobou, jsem si totiž přečetla něco, u čeho jsem si řekla: „Jo! To je přesně ono!“ Bylo to v knížce Konec prokrastinace od Petra Ludwiga. Možná byste si stejně jako já řekli, že když chcete skončit s prokrastinací (odkládáním úkolů), musíte nutně mít cíle. Byla jsem překvapená, když jsem si přečetla, že motivace cíli je „radost, která nevydrží.“  Moc ráda bych vám více rozvedla a stručně vysvětlila, co jsem se dočetla, protože je to vážně hodně zajímavé a především pravdivé!

 

 

 

 

 

 

 

Motivace cílem

Když si totiž stanovujeme nějaký cíl, zapojujeme u toho tu část mozku, díky které můžeme například v noci snít. Můžeme tedy mít představu věcí, které neexistují a zároveň odhadnout pocit, který bude spojený s jejich dosažením. Když jsme motivovaní cílem, dokážeme na něm hodně pracovat, protože ho opravdu chceme. Zároveň ale nejsme tak spokojení s přítomností, protože cíl ještě nemáme. Pořád nám ta vytoužená věc chybí. Po cestě k cíli tak většinou nezažíváme pocit spokojenosti a výhody, které se pojí s vyplavováním dopaminu.

Dopamin se nám jednorázově vyplaví, až když cíle dosáhneme.  Zažijeme určitý druh radosti. Po chvilce si ale na dosažený cíl zvykneme. Říká se tomu „hédonická adaptace.“ Naše radost trvá maximálně pár dnů. Vzpomenete si, jak dlouho vám třeba trvá radost z nového auta? Také se ho ze začátku skoro bojíte řídit, prohlížíte si každý detail, voní vám, a když jedete, máte pocit, že jede král/ovna a každý se na tu nádheru určitě dívá? Netrvá to ale moc dlouho a na auto si zvyknete. Začnete řezat zatáčky, couváte na doraz a už vás ani nenapadne kouknout do výlohy, kolem které právě projíždíte (ehm.., samozřejmě, že se do výloh nikdy nedívám ;-)). Stane se z něj pouze další věc k vašemu užitku.  A také začnete pokukovat po hezčích…

Také se mi barvitě vybaví téměř každá zkouška, resp. celé studium na vysoké. Kolikrát jsem si představovala, jaká bude paráda, až budu mít po a jak budu neskutečně šťastná a hlavně na co všechno pak budu mít čas! Euforie trvala možná ještě den po státnicích a další záchvěv radosti byl při promoci. Pak jako by ani žádná škola nebyla. A že bych v získaném čase udělala více původně plánovaných aktivit? To úplně říci nemohu…

A tak by to bylo úplně s každým cílem. I kdybychom dosáhli met nejvyšších, naše radost bude chvilková.  Zajímavý byl výzkum spokojenosti u lidí, kteří vyhráli hodně peněz v loterii a lidí, kteří se právě ocitli na vozíčku.  Po půl roce hodnotily obě skupiny svoji spokojenost téměř stejně! V tomto světle je krásně vidět, jak je absolutně zbytečná závist. Stejně bychom si na záviděnou věc okamžitě zvykli a spokojenější bychom nebyli.

Naše reakce na hédonickou adaptaci je taková, že si dáme další a ještě větší cíle. A takhle bychom mohli pokračovat stále dokola, až se z nás stanou tzv. „cíloví feťáci.“ Můžeme mít obrovské majetky, postavení, moc, ale naše radost bude vždy jen krátkodobá.  Není pak překvapující, že lidé, kteří mají zdánlivě vše, trpí depresemi. Chybí jim totiž dlouhodobá spokojenost.

Motivace cestou

Alternativou k motivaci cíli je motivace cestou. Pokud totiž budeme dělat to, co sami chceme, a především v našem konání uvidíme smysl, budeme mít tu nejsilnější motivaci. Na rozdíl od konečných cílů je proto lepší mít dlouhodobou vizi. Naše osobní vize by měla vyjadřovat, čemu se chceme v našem životě věnovat a kam ho chceme směřovat. Ve vizi jde o činnost, celoživotní cestu, ne o cíl. Abychom věděli, zda jdeme po správné cestě, můžeme si stanovit milníky, které představují záchytné body.

 

 

 

 

 

Teď si možná říkáte, že milník je přeci cíl. Když se to vezme do důsledku a trošku si zafilozofujeme, i takové předsevzetí může být milníkem. Hlavní rozdíl mezi cílem a milníkem je ale takový, že když jsme motivovaní cílem, děláme věci pro cíle. A často nás nebaví, otravují a už to hlavně chceme mít všechno za sebou a mít vytoužený cíl. A konec. Naopak milník je především naším pomocníkem v naplňování vyšší vize. Uvedu příklad. Můžete si třeba dát předsevzetí, že uděláte nějakou mezinárodní zkoušku z cizího jazyka. Když budete mít vizi, že chcete v životě procestovat svět, stane se pro vás milníkem, který vám napomáhá v naplnění vaší vize. Není jen cílem, po kterém si řeknete „A co dál?,“ ale můžete se díky ní třeba sbalit a vyrazit procestovat Jižní Ameriku. Věřím, že učení jazyka vám pak bude přinášet větší radost. Vize je zároveň dobrým filtrem na činnosti, u kterých se rozhodujete, jestli je dělat, nebo ne. Pokud vám nezapadají do vaší vize a nepomáhají k jejímu naplnění, není co řešit.

Naše spokojenost

Díky motivaci cestou můžeme zároveň být více spokojení v přítomnosti, protože nás naplňují činnosti, které děláme. A když jsme spokojení v přítomnosti, vyplavuje se nám více dopaminu, jsme kreativnější, lépe se učíme a v našem počínání jsme lepší a lepší. Skutečnost tedy není taková, že nejdříve musíme mít výsledky, abychom byli spokojení. Je to naopak. Když jsme spokojení, budeme mít lepší výsledky.

Kdyby vás více zajímalo téma spokojenosti a určování osobní vize, určitě si knížku přečtěte. Čtení není na dlouho a může vám změnit život.

Proto si na rok 2018 žádné cíle nedávám, ale chci se hlavně věnovat milníkům, které mi pomáhají naplňovat moji osobní vizi, přičemž tento blog je třeba jedním z nich. Kdyby vás moje osobní vize zajímala, napište mi. Ráda se s vámi o ni podělím.

Souhrnně mohu říci, že v oblasti osobního rozvoje je pro mě nejdůležitější, abych si na konci každého roku řekla: „Před rokem jsi byla fakt dost mimo!“ Jinými slovy dozvědět se zajímavé informace, zjistit nová fakta a nové skutečnosti, poznat inspirativní lidi, objevit nové zdroje, zajímavá místa, zkusit skvělé chutě, procítit nové pocity, pochopit své vztahy s ostatními. Prostě se posunout a posunout se tím správným směrem.

Jestli si tedy s novým rokem dáváte předsevzetí a cíle, je to chvályhodné a skvělé, že na sobě chcete pracovat! Zkuste se ale vžít do situace, co bude potom, až cíle dosáhnete a zamyslet se šířeji nad tím, kam chcete směřovat svůj život a jakými činnostmi ho chcete naplnit. Zapadá vám do něj vysněný cíl?

 

Přeji vám, abyste si na konci roku 2018 řekli: „Před rokem jsem vážně byl/a dost mimo.“ A hlavně vám přeji, abyste celý rok opravdu BYLI!