Máte pocit, že žijete naplno, tak jak chcete v souladu s tím, jací opravdu jste? Jestli ano, gratuluji vám! Jestli ne, zkuste si vytvořit osobní vizi a řídit se podle ní. Moc jednoduché, naivní, ezo?  Já nevím, ale od té doby, co jsem si aspoň trošku ujasnila, co mě opravdu baví, mám lepší pocit. Osobní vize není instantním receptem na štěstí, ale myslím, že mezi všemi těmi pochybnými recepty má alespoň nějakou opravdovou chuť.

 

IMG_20180618_164134_257

Denisa Dědičová v akci

Nedávno jsem byla na přednášce Denisy Dědičové o osobní vizi. Po přečtení knížky Konec prokrastinace jsem se rozhodla, že si osobní vizi zkusím sama vytvořit.  A opravdu jsem si něco načrtla. A opravdu je to fajn. Po této přednášce jsem ale zjistila, že ji nemám zrovna moc promakanou. Vytvořit si ji sám není úplně jednoduché a je ideální, když vám s ní někdo znalý pomůže. Proto tento článek není návodem na tvorbu vaší osobní vize, ale spíše souhrnem hlavních myšlenek, které mě zaujaly a takovým úvodem do vize. Zkuste se nad nimi zamyslet a popřemýšlet, jestli by její vytvoření vážně nestálo za to.

 

 

Co se s vizí v našem životě zlepší?

Budeme více motivovaní – motivace vnější a vnitřní. Už jste si vzpomněli na školu a zděsili se?  Nebojte, vezmu to jen zlehka. Vnější motivace je klasický cukr a bič. Když potřebujeme být kreativní a něco vymyslet, nebude fungovat. Naopak když budeme dělat nějakou fyzickou aktivitu, dobrý bič nás může vystřelit k výborným výsledkům.

Vnitřní motivace vychází z nás samotných. Buď nás může motivovat nějaký CÍL  a nebo CESTA. O vnitřní motivaci cíli jsem už psala v článku Cíleně bezcílně. Zjednodušeně na každý dosažený cíl si rychle zvykneme a už nám nepřináší radost. Časem je úplně fuk, jakou vysokou školu jsme vystudovali. Naopak po skončení studia třeba dojdeme k tomu, že už se nebudeme vzdělávat, protože toho máme po škole plné zuby a do vzdělávání nás konečně nikdo nenutí.

spisovatel

A při čem se dostáváte do Flow vy?

Budeme žít naplněný život – pokud vychází naše motivace z cesty (vize), po které jdeme, žijeme naplněný život, jelikož děláme aktivity, které nám dávají smysl, baví nás, dostávají nás do Flow. O Flow jsem psala nedávno v Sedmičce.  Vybavíte si, které činnosti vás dostanu do stavu, že nevnímáte okolí, jste absolutně zabraní do práce a naštvaní, když vás někdo vyruší? Tak to je Flow. Může to být manuální činnost, někdo se dostává do Flow při vaření nebo umělecké tvorbě. Flow nám přináší radost po celou dobu vykonávání dané aktivity. Čím více budeme náš život vyplňovat takovými aktivitami, tím více bude naplněný. Vize se žije, nedosahuje se.

Budeme méně prokrastinovat – jestliže víme, jaké aktivity chceme dělat, jak chceme žít náš život, nebudeme tolik prokrastinovat, protože máme jasnou představu a víme, dělání jakých aktivit nás naplňuje. Když nevíme, jaké aktivity chceme dělat, vždy jdeme raději dělat povinnosti.

Budeme mít osobního kouče –  čím chceme trávit náš vyměřený čas? Když přijdeme o peníze, je vždy možnost získat je zpátky, i kdybychom si je měli vyžebrat. Čas si ale nijak zpátky nevyžebráme. V hodnotě času hraje naše vize klíčovou roli. Máme ji místo kouče. Ukazuje nám směr, kterým chceme jít a podle čeho se chceme řídit.

Čím začít před tvorbou vize?

Jednoduše by se to dalo shrnout jedním slovem: UVĚDOMĚNÍ (sebe sama)

Žijme přítomností – nezačínejme tím, že budeme plánovat budoucnost (co bude až bude…), ale uvědomit si, kdo jsem TEĎ, co mi dává smysl, co mě baví, kde mám potenciál.  Až potom můžeme začít plánovat budoucnost, tedy směr, kterým se chci vydat a konkrétní kroky, které mi přinesou výsledky.

kdo jsem

Co OPRAVDU chci?

Zjistěme, co OPRAVDU chceme – jak zjistíme, co opravdu chceme? Měřítkem je naše spokojenost. To, jak se u daných činností cítíme. Zkusme si představit náš naplněný život. Jaké aktivity bychom chtěli dělat? S kým bychom chtěli být? Ale pozor! Nesmírně důležitou věcí je uvědomit si, jestli  jde o aktivity, které REÁLNĚ chceme, nebo si jen MYSLÍME, že je chceme, protože tak se to od nás očekává a takový je trend. Opravdu bychom chtěli žít na Bali nebo si to jen myslíme, protože ten, kdo nezasypal Instagram fotkami z Bali, jako by ani nežil? Fakt by takový způsob života byl pro nás?

Někdy může být přiznání i trochu nepříjemné. Například trávení času se svými dětmi – pro jednoho člověka to může znamenat 24 hodin denně, ale někomu jinému bohatě stačí jeden den v týdnu. Důležité je umět si přiznat, jací jsme my, co z nás vychází a co opravdu chceme.

Co je obsahem vize?

IKIGAI  aneb jak být šťastný – vědci zkoumali, proč se Japonci dlouhodobě těší nejdelšímu dožití v dobrém zdravotním stavu? Jedním z důvodů je tzv. ikigai, aneb určitý smysl, důvod proč ráno vstát z postele. V Ikigai se spojují dohromady 4 oblasti, které když svými aktivitami naplňujeme, žijeme spokojený život – baví nás, jsme v nich dobří, uživí nás a ještě jimi pomůžeme světu.

ikigai-small

IKIGAI – recept na spokojený život, zdroj: https://www.petrludwig.com/prednasky/

 

Baví nás to – v naší osobní vizi by měly být naše vášně, věci, které nás baví dělat od malička. Čím jsme chtěli být jako malí? Co nás baví v rámci práce, kterou děláme? Čím více přijdeme na to, co nás baví, tím více si to budeme uvědomovat v našem každodenním životě.

Jak poznáme, že jsme v něčem dobří (1)

 

Jsme v tom dobří – možná byste mi okamžitě dokázali vyjmenovat alespoň 3 vaše špatné vlastnosti. Jsme na to nastavení, kritikou si člověk prochází během celého života nejen od ostatních, ale také od sebe.  Ale jaké jsou naše dobré vlastnosti, v čem jsme dobří? Zkuste se nad tím opravdu zamyslet. Nedělejte si žádné testy silných a slabých stránek, protože ty vás akorát zmanipulují podobně jako horoskopy. Nebojte se porovnávání a řekněte si, v čem opravdu vynikáte, jste dobří a lepší než ostatní, třeba dokonce ostatní inspirujete a chodí si k vám pro radu.

 

 

Seznam osobních úspěchů – zkusme si vytvořit seznam osobních úspěchů. A nemusí to být hned  bomba-úspěchy, které společnost považuje za úspěchy hodné ocenění jako je třeba povýšení v práci. Občas jsou důležitější ty naše úspěchy, o kterých třeba ani nikdo neví, ale my jsme za ně na sebe hrdí, protože jsme překonali sami sebe.  Jaké vlastnosti jsme potřebovali k tomu, abychom to dokázali? Čím více úspěchů sepíšeme, tím více dokážeme najít naše silné stránky, které spojují naše úspěchy.

Naše silné stránky můžeme zkusit ověřit a najít i tak, že se zeptáme ostatních. Třeba můžeme být překvapení, jaké oni u nás vidí silné stránky, které my už považujeme za samozřejmost.

Uživí nás to – když známe naše silné stránky, víme, co nás baví a u čeho se cítíme autenticky, je fajn, když nás tyto činnosti také dokážou uživit.  Takže další fází je přemýšlení o tom, kde a jak můžeme naše silné stránky využít. Co děláme tak dobře, že by nám za to ostatní platili? Co je práce našich snů? Čím jsme vždycky chtěli být? Třeba už nebudu slavnou zpěvačkou, ale co mě na tom tak lákalo? Vystupování před lidmi? Umění? Kde jinde bych mohla toto dělat? Nebo jsi třeba chtěl být slavným fotbalistou? A co tě na tom tak lákalo? Kolektivní sport?

Pomůže to světu – mohou aktivity, které dělám, nějak zlepšit svět a pomoci ostatním? Nemusíme hned přemýšlet o záchraně celé planety. Stačí maličkosti, kterými může každý z nás přispět. Velice se mi líbila věta, že věci mají takový smysl, jaký jim dáme. Hodně mě překvapilo, že vykonavatelé některých profesí, které mají jasné poslání (lékaři, učitelé), toto poslání vůbec nevnímají. Ale naopak profese, kde poslání třeba není na první pohled zjevné, ho mohou mít. Stačí si ho najít. Nejdůležitější je vnitřně cítit, že je to ONO.

 

Hodnoty – naše vize by měla obsahovat hodnoty, podle kterých chceme žít. Naše hodnoty vznikají ze zásadních životních zážitků. Uvědomme si, co se nás dotýká a za co bychom byli ochotni bojovat.

Možná si řeknete, že přeci víte, co chcete dělat, co vás baví a podle čeho se řídit. To je určitě fajn. Do doby krize a těžkého rozhodování. V takových chvílích nám vize pomůže připomenout, kdo jsme a kam chceme směřovat. Měli bychom ji mít sepsanou, vždy přístupnou, abychom se na ni kdykoliv mohli podívat, když se potřebujeme rozhodnout. Naše vize by měla být autentická, vystihovat nás a obsahovat emoce, které s námi zatočí. Připomene nám, jací jsme a jak chceme OPRAVDU žít.

Ráda bych si svoji vizi více rozpracovala. A co vy? Zaujala vás myšlenka osobní vize nebo už nějakou vlastní vizi dávno máte? Napište mi do komentáře.

Share This