Nedávno jsem psala o konferenci Kritické myšlení a objektivita. Téma, které se tam probíralo, mě zajímalo více do hloubky, a proto jsem se rozhodla, že se zúčastním workshopu na téma kritické myšlení. Také mě zajímalo, co se dá 5 hodin říkat o kritickém myšlení. Slíbila jsem, že o workshopu napíši, takže máte jedinečnou příležitost zjistit, o čem kritické myšlení vlastně je.
Na úvod bych ráda zmínila, že workshop organizuje GrowJob Institut a vedl ho Lukáš Hána. S jeho svolením jsem si do článku půjčila i obrázky z jeho prezentace, takže tentokrát žádná moje vlastní kreativita. Všechno, co píši, vychází z mých poznámek a materiálů, které jsem po workshopu dostala.
Moje původní představa byla hodně úzce zaměřená. Kritické myšlení jsem si spojovala především s ověřováním faktů, odhalováním fake news a různých bullshitů. K mému překvapení ale třeba právě fake news nebyly do tématu vůbec zařazeny, protože kritické myšlení postihuje daleko širší oblast našeho myšlení a nebojím se říct, že ho vlastně používáme každý den. Hned pochopíte po přečtení první části, která se týká používání naší intuice a rozumu.
Obsah:
I Intuice a rozum
Některé věci řešíme intuitivně a u některých používáme, resp. měli bychom používat, spíše rozum. A proč to řešit v oblasti kritického myšlení? Protože na naši intuici je cílená např. reklama, která využívá „efektu pouhého vystavení.“ Přirozeně totiž máme větší důvěru k tomu, s čím jsme se už setkali a intuitivně se rozhodneme spíše pro známou věc. Různé manipulativní techniky nás pak mohou dostat tam, kam zadavatel přesně chce.
Líbily se mi praktické příklady, které na nás Lukáš „zkoušel.“ Samozřejmě jsme reagovali, jak se předpokládalo. Takže například jeden se senátorem. Jak byste tipovali vy?
Výhodou intuice je, že je rychlá a automatická. Bohužel ale nevidíme „do ní,“ ale vidíme pouze její okamžitý výsledek.
Naopak rozum nevyžaduje zkušenost a zohledňuje určitý dlouhodobý přínos. Je ale pomalý, náročný a unavuje. Proto se nám do něj občas prostě nechce.
Smyslem ale není říkat, že intuice je špatná a rozum dobrý. Intuice je v mnoha ohledech užitečná. Například ji můžeme použít při řízení auta. Asi nebudeme stát na zelené a rozumově analyzovat, jestli se rozjet.
A kdy intuici raději neposlechnout?
- když nemáme moc zkušeností s daným případem
- nemáme možnost rychlé a nezkreslené zpětné vazby
- nemůžeme v daném případě udělat spolehlivou předpověď
- výsledek rozhodnutí se nedozvíme okamžitě, ale až déle
K tomuto tématu mohu doporučit knížku od Daniela Kahnemana Myšlení rychlé a pomalé, která jde opravdu do hloubky. Je sice trošku tlustší, ale o to nabitější.
II Kognitivní klamy
Svět vnímáme tak, jak jsme
Název zní možná příliš odborně. Zjednodušeně kognitivní klam znamená, že v našem myšlení dochází k určité chybě, kterou si neuvědomujeme, protože si závěry vyložíme na základě nelogického způsobu. Pravda se potom liší od našeho přesvědčení.
Klam potvrzení
Všichni věříme tomu, že naše názory jsou správné. Logicky. Jinak bychom je asi nenazývali názory, kdybychom si mysleli, že jde o blbosti.
Máme ale tendenci vyhledávat a více věřit informacím, které náš názor potvrzují a naopak vytěsnit myšlenky, které náš názor vyvracejí.
Můžeme podlehnout tzv. Haló efektu, kdy hledáme potvrzení podle toho, jak se nám v danou chvíli hodí a zapadá do našeho schématu.
Zaujal mě i tzv. Pygmalion efekt, neboli sebenaplňující se proroctví. V jednom experimentu ve třídě dětí bylo učitelům řečeno, že děti podstoupily testování a pár z nich je nadaných. Po nějaké době bylo zjištěno, že děti, o kterých bylo řečeno, že jsou nadané, mají opravdu lepší výsledky. Žádný test se ale nedělal. Pouze k nim bylo přistupováno jinak.
Klamy potvrzení fungují, protože:
jsou konzervativní – za podstatnější vždy pokládáme informaci, kterou jsme se dozvěděli jako první
jsme líní – argumentace dá prostě zabrat
podléháme Ikea efektu – sestav si sám a více si toho budeš vážit, aneb dojdi si sám k názoru a budeš o něm více přesvědčený
Varovnými signály, že můžeme podlehnout klamu potvrzení, jsou:
máme vytvořený názor – poměrně jasný předpoklad
existuje jiný názor – je zde možnost, že náš názor není správný
máme obavu, že se můžeme mýlit – vyslechneme si opačný názor nebo budeme hledat potvrzení našeho názoru?
Jak klamu potvrzení nepodlehnout?
Neměli bychom podléhat dogmatům a vždycky připustit, že se můžeme mýlit. Líbilo se mi, že bychom měli být vždy připraveni měnit svůj názor. Nebát se otevírat debatu a nechávat na sebe sršet protiargumenty. Hledat vyvrácení. Najít si tzv.ďáblova advokáta, neboli člověka, který má úplně jiný názor než my. Ten nám může dát nejvíce, protože si vyzkoušíme, jak moc dokážeme náš názor obhájit, popř. přesvědčit druhého člověka o opaku, a nebo změnit svůj vlastní názor. Můžeme si klást otázku (tzv. Bayesovo pravidlo): „O kolik je pravděpodobnější, že se s důkazem setkám, pokud je moje teorie pravdivá, oproti tomu, že se mýlím?“
Čím rychleji dokážeme opravit náš mylný názor, tím rychleji dokážeme růst!
Klam plánování
Jak často se vám stává, že si něco naplánujete a původní plán vám naprosto přesně vyjde? Mně osobně se to teda úplně často nestává. Když si vzpomenu na svojí diplomku nebo různé projekty v práci, ke kterým jsem musela tvořit časové plány…
Proč ale funguje klam plánování?
jsme optimističtí – když plánujeme, máme tendenci předpokládat, že vše půjde jako po másle a jsme optimističtí dokonce i v případě pesimistické varianty
podléháme tunelovému myšlení – vidíme cíl, ale už ne tolik okolnosti, které by nám cestu k němu mohly zhatit
podléháme motivovanému myšlení – neboli plánujeme podle toho, jaký si přejeme průběh
Myslíme si, že neexistují, ale mohou se n
Do plánu nám mohou ale zasáhnout tzv. černé labutě. Je velmi nízká pravděpodobnost, že se stanou, ani možná nevíme, že existují, ale když se objeví, mají obrovský dopad na náš plán. Všechny krize můžeme v podstatě nazvat černými labutěmi.
Varovnými signály, že můžeme podlehnout klamu plánování, jsou:
osobní zájem – my osobně cheme, aby byl výsledek rychlý, levný nebo např. jednoduchý
detailní plán – projekt nejde udělat okamžitě, ale vyžaduje, abychom ho opravdu detailně naplánovali a zvážili všechna možná ohrožení
věříme, že se jedná o ojedinělou situaci – myslíme si, že tentokrát to prostě zvládneme rychleji, protože je to jiné než minule
Jak klamu plánování nepodlehnout?
Udělat si tzv. Murphyjitsu – zeptat se sami sebe, jak moc by nás překvapilo, kdyby náš plán nevyšel. Je opravdu důvod, abychom byli optimisté? Máme už my něbo někdo jiný nějaké předchozí zkušenosti? Možná to může znít pesimisticky, ale je dobré sepsat si, proč může dojít k neúspěchu a naše plány vždy raději vynásobit dvěma, jelikož většinou se podceňuje právě o faktor 2. Zajímavé je také doporučení plánovat si vždy jen 60% času.
Klam utopených nákladů
Tento klam jsem už trošku rozebírala v článku o konferenci. V podstatě znamená, že něco děláme hlavně z toho důvodu, že už jsme investovali určité prostředky a je nám jich líto, a proto naše konání neutneme, i když tušíme, že nemá smysl a nepřinese nám budoucí zisk.
Klam utopených nákladů funguje proto, že:
se snažíme vyhnout ztrátě – je nám líto investovaných prostředků
hazardujeme – věříme, že proměníme ztrátu v zisk
nechceme se ztrapnit – a kdo by chtěl?
Varovnými signály, že můžeme podlehnout klamu utopených nákladů, je:
naše slepé odhodlání – „Přeci teď nemůžu skončit, když už jsem tolik investovala!“
změna v nákladech/ výnosech – „Je pro mě mé počínání stále ještě výhodné?“
ztráta zájmu o činnost – „Tak strašně se mi nechce, ale když už jsem za to zaplatila…“
Jak klamu utopených nákladů nepodlehnout?
Můžeme si zkusit přerámcovat situaci a představit si, jak bychom se k ní postavili, kdybychom neměli žádné předchozí náklady. Stejně tak je dobré říct si, co bychom mohli dělat jiného, lepšího místo původní akce. Položit si otázku: „Jaká je druhá nejlepší činnost, kterou jsem mohla dělat?“
Nástroje, které můžeme použít je Cost-benefit analýza a ČICO. Na základě cost-benefit analýzy si můžeme uvědomit, jaké budou naše budoucí náklady a výnosy.
Nástroj ČICO (Činnost, Cíl, Optimalizace) nám pomůže zjistit a popřípadě rovnou naplánovat, jestli bychom nemohli dosáhnout stejných výsledků za nižší náklady. Líbil se mi příklad s plaváním. Napíšu si k němu všechny benefity, které mi přináší (lépe vypadám, lepe se cítím, jsem zdravější) a všechny náklady s ním spojené (musím někam dojet, trvá mi to určitý čas, jsem pak unavená, štve mě studená voda a mokré věci, které s sebou musím brát do práce). Poté když zhodnotíme, jestli je náš seznam kompletní a relevantní, můžeme se zamyslet, jestli není jiná činnost, která mi zajistí všechny benefity a odbourá to, co mě štve (např. běhání?). A pak už si ji jen naplánuji.
III Vědecká metoda
Vědecká metoda není zdaleka určena jen pro vědecké pracovníky, ale můžeme ji zkusit i my. A není to žádná velká věda Samozřejmě asi nebudeme dělat velké experimenty, kdy si budeme velké množství lidí dělit do skupin a jedné například podávat lék, druhé placebo a třetí nic.
Metastudie, aneb studie studií
Když nás ale zajímá nějaký problém a chceme si ho vědecky ověřit, je tady bezvadný pomocník scholar.google.cz Můžeme na něm hledat tzv. metastudie, což jsou takové studie nad studiemi. Dozvíme se, co různé výzkumy potvrdily/vyvrátily o problematice, která nás zajímá. I věda ale má bohužel své limity. Pokud se určitý předpoklad nepotvrdí, výsledky jsou negativní, a nebo se vlastně na nic nepřijde, vědci tyto studie neradi publikují a zároveň o jejich publikaci ani není takový zájem. Doufejme ale, že takových případů není tolik a věda je zatím tou nejsprávnější a nejjistější cestou k ověřování.
Na sobě si můžeme zkusit např. A/B testování, tedy zkusit dvě různé metody a na základě přínosů se rozhodnout pro jednu z nich. Napadl mě třeba příklad s učením se jazyků pomocí individuální výuky nebo ve veřejných kurzech. Jaká forma mě více posouvá?
Poměrně vtipná je korelace a kauzalita. Korelace znamená, že máte vedle sebe dva jevy a ty zdánlivě souvisejí. Takže můžete najít, že například nějakým způsobem v určitém období souvisí nárůst úmrtí utopením s konzumací zmrzliny. V tomto uvedeném případě třeba musíme zvážit, že se jedná o letní období, takže nám vstupuje další faktor v podobě počasí. Vygooglit si můžete opravdu hodně bizarní korelace. Pokud jevy opravdu souvisejí, jedná se o kauzalitu.
Do vědecké metody asi nebudu více zabředávat, protože by ji chtělo více vysvětlit na konkrétních příkladech. Důležité je myslet na to, že pokud chceme něco vědecky ověřit, je zapotřebí zvolit správnou metodu a vhodné podmínky, myslet na skryté příčiny, hledat zpochybnění a pamatovat, že správná vědecká metoda nehledá potvrzení, ale vyvrácení domněnky.
Celkově byl workshop zajímavý, odnesla jsem si pár tipů, které určitě vyzkouším a chci zavést. A těším se, že třeba zase někdy příště dojde i na mé oblíbené fake news. Těmi jsme opravdu neskutečně zaplavováni a zajímalo by mě, jak je rychle odhalit a efektivně ověřit.
Pokud byste měli o problematiku kritického myšlení další zájem, doporučuji navštívit stránku www.krimys.cz