Minule jsem napsala článek o tom, jaké hlavní části by měl obsahovat životopis. A pak vyšel rozhovor s názvem “Životopis je mrtvý.” Taková klasika. Třeba před pár dny jsem si něco objednala na ZOOTu a za pár hodin čtu, že se ZOOT dostal do finančních problémů. Nebo se chci po dlouhé době podívat na webovky proudly.cz a v ten den jim zrovna úplně spadnou stránky. Snad to všichni přečkají v pohodě. A nebojte, životopis ještě neumřel. Teda alespoň dnes, když píšu tenhle článek, se žádná revoluce nestala. Uvidíme zítra ráno…
Jak to s tím životopisem teda je? Potřebuju ho ještě? Ano. Potřebuješ. Většina firem prostě jede pořád klasiku “máš-li o pozici zájem, pošli životopis.” Jestli se třeba chystáš do práce po mateřské, určitě si ho připrav. Třeba ho nebudeš potřebovat u nějakých dělnických, nebo technických pozic, ale u většiny ostatních ho po tobě budou chtít.
Vždy je dobré vědět, co napsat do životopisu. Minimálně jako takový odrazový můstek pro další části výběrového řízení. V hlavě si díky tomu vytvoříš kostru své dosavadní kariéry. Co by tedy měly hlavní části životopisu obsahovat? Co by se o tobě měl dozvědět budoucí zaměstnavatel na první dobrou? Nebudu tady obsáhle a suše vypisovat, že je dobré do něj napsat jméno, příjmení a kontakt. Stačí lehce pohledat na internetu a dostane se ti mnoho rad, co do životopisu napsat. Zkusím ti dát pár doporučení, jak přemýšlet (nejen) při psaní životopisu.
Vžij se
Představ si, že jsi na druhé straně. Jsi člověk, který k sobě hledá někoho do týmu. Co tě bude zajímat? Bude tě zajímat, kde uchazeč chodil na základku a co dělal ve svém prvním zaměstnání? Spíše pro tebe bude důležité dozvědět se, kam se během života dopracoval. Budeš chtít vědět, jakou nejvyšší školu vystudoval a kde pracoval naposledy. Taky tě nejspíš zajímá, jestli u tebe chvilku vydrží a proto se podíváš, od kdy do kdy ve firmě pracoval, tedy jak dlouho vydržel u ostatních. Trošku tady můžeš pozorovat paralelu s hledáním životního partnera.
Začínej tedy vždy od posledního, uveď od kdy do kdy, název a ve stručnosti činnost.
Buď konkrétní
Když k sobě někoho potřebuješ, aby ti pomohl s konkrétní prací, potřebuješ vědět jestli to zvládne. Něco ti už samozřejmě napoví to, kde uchazeč pracoval. Ty ale potřebuješ vědět, co umí (znalosti a dovednosti) a jak je umí.
Kdybych ti řekla, že jsem šikovná, skvělá, bezvadná a jediná, se kterou chceš pracovat, tak kromě toho, že se lehce pousměješ, dokážeš si představit, co umím? Když mě neznáš, tak asi moc ne. Musím být konkrétnější a říct ti, co a jak umím, v čem jsem šikovná a proč bys mě měla chtít. Potřebuješ se dozvědět mé konkrétní znalosti a dovednosti a jejich úroveň. A když už o sobě budu tvrdit, že mě něco baví a jsem v tom dobrá, asi ti pomůže, když ti řeknu, co v dané oblasti dělám.
Proto uváděj konkrétní a relevantní znalosti a jejich úroveň a vyvaruj se nicneříkajících omáčkových blábolů.
Upřímnost nade vše
Zase se vrátím k hledání životního partnera. Když jdeš na první rande a chceš se zalíbit, řekneš třeba, že ráda běháš, přestože běhání nenávidíš. Možná dokonce přežiješ i pár společných výběhů. Jak ale čas postupuje, začneš se vymlouvat a snažíš se společným výběhům vyhnout, jak jen to jde. Doufáš a čekáš, kdy tahle příšerná aktivita konečně vyšumí. No a když nevyšumí, tak za další čas začneš partnera nenávidět za to, že tě nutí běhat.
A stejné je to s hledáním práce. Práci chceš, nebo z nějakého urgentního důvodu nutně potřebuješ získat. A tak si navymýšlíš, že umíš naprosto všechno, máš neomezené časové možnosti a baví tě věci, o kterých ani nevíš, co znamenají, ale dočetla ses, že ve firmě jsou cool. Práci dostaneš, ale za čas začneš být nejspíš nešťastná. Brzy tě jednak prokouknou a bude to blbý. Taky se ale může stát, že práci nebudeš vůbec zvládat a třeba ani nezapadneš do týmu a budeš akorát nešťastná.
Je to samozřejmě ten nejhorší scénář a třeba se stane, že se lží nejdál dojdeš. Nevím, jestli se to už někomu povedlo, i tak ale doporučuji otevřenost. Nejen zaměstnavatel si totiž vybírá tebe, ale i ty si vybíráš svého budoucího zaměstnavatele. Aby byla spokojenost na obou stranách, je potřeba vyložit všechny karty na stůl. Není úplně potřeba všechno hned napsat do životopisu, když to není nutné. Například nemušíš psát, že chceš pracovat jen na částečný úvazek a kolik chceš / potřebuješ měsíčně vydělávat. Na tom všem se můžete domluvit až při pohovoru.
Napiš ale, co opravdu umíš a co tě baví.
Vyvažuj
Když budeš upřímná a práskneš na sebe třeba i věci, u kterých se bojíš, že ti ublíží, vyvaž je. Klidně napiš, že jsi byla několik let na mateřské dovolené, protože stejně se tě potom někdo zeptá, co jsi dělala těch 5 let, které nemáš v životopise uvedné. Zároveň ale vyvažuj a napiš, co jsi během mateřské dělala. Jak jsi se vzdělávala, nebo že jsi třeba někde pracovala, i když jsi za to nic neměla. A jestli jsi ještě na mateřské a nic jsi dělat nezačala, na tomhle blogu najdeš spoustu typů, jak se vzdělávat. Přečti si třeba tenhle článek.
Stejně tak uveď, že jsi třeba nedostudovala vysokou školu. Stane se. A vyvaž to. Napiš rozumný důvod, proč se tak stalo. Ukážeš otevřenost a upřímnost
Řekni si o pomoc
Vždy je lepší, když se na tvoji práci někdo podívá a řekne ti svůj názor. Nech někoho, ať tvůj životopis přečte. Může tak odhalit chyby, které ty už ani nevidíš a říct ti, jak na něj životopis působí.
A jeden tip pro vlastní odhalování pravopisných chyb: Přečti si životopis slovo od slova pozpátku.
Neklesej na mysli
Moje poslední rada. Když někam životopis pošleš a nikdo se ti neozve, neber si to osobně. Problém může být úplně jinde. Zkus tam po pár dnech zavolat a zeptat se, jestli životopis došel. Ukážeš tak zároveň svůj zájem. A nebo ho prostě pošli někam jinam.
Možná chceš konkrétní návod a příklad dobrého životopisu. Možná po tomhle článku pořád nevíš, jak ho dobře napsat. Tak prostě do Googlu zadej: “Jak napsat životopis” a po pořečtení pár sofistikovaných článků to určitě budeš vědět. Doufám, že Google v dohledné době nezmizí…