Situace: Jsi žena, kterou čeká návrat do práce po rodičovské. Sedíš takhle u počítače a váháš, jestli zareagovat na pozici, která by se ti moc líbila. V hlavě ti ale jede:

Třeba bych tu práci ani nezvládala

Určitě si budou si myslet, že mám vykojený mozek (a asi fakt mám)

Stejně s tím nemám moc zkušeností

Třeba už na to ani nemám

Mezi ty mladý, perspektivní lidi mě přeci nemůžou chtít

Nesplňuji úplně všechno, co požadují

Ani nemám co na sebe na pohovor, natož do práce!!!

A další a další důvody, ze kterých pak dokážeš vymyslet scénáře, které by vydaly na katastrofický film. Přijde ti to povědomé? Jestli jo, tak věř, že v tom nejsi sama. Tyhle věty totiž nejsou úplně vycucané z prstu…

Vrátit se do práce po rodičovské vážně není žádná legrace. S největší pravděpodobností totiž budeš muset úplně překopat dosavadní život, na který jsi byla posledních několik let zvyklá. A zároveň se tvoje startovací pozice na trhu práce úplně nedá nazvat báječnou. 

Být několik let doma je super ve vztahu k dětem a díky, že tuhle možnost u nás máme. Už tak super ale nejsou podmínky pro alespoň částečné zapojování se do pracovního života. A tak se třeba může stát, že strávíš šest nebo i více let v odříznutí. A to už je docela slušná doba. BUM! První hendikep.

Třeba už jsi celá natěšená, jak konečně zase začneš pracovat, zaměstnáš mozek a budeš prospěšná i někde jinde. Ale víš, že už to nebude jako dřív, kdy jsi chtěla v práci skončit brzy hlavně proto, abys mohla někam vyrazit, nebo se věnovat sama sobě. Teď budeš muset fofrovat do různých institucí, které úplně nepočítají s tím, že i rodiče dětí někde pracují. Ideální by tak pro tebe byla upravená pracovní doba. BUM! Druhý hendikep. (K tomuhle bodu si klidně přidej i to, že děti prostě bývají nemocné a ne všichni mají armádu babiček připravenou chytit každý školkovský bacil).

A pak je tu sebevědomí.  Ten věčně nahlodávající červíček. Ráda zmiňuji věc, co jsem odposlechla na konferenci, že aby žena zareagovala na pracovní inzerát nebo si řekla o povýšení, musí splňovat 100% požadavků. Aby to samé udělal muž, stačí mu pocit, že splňuje 60% požadavků. Jasně že to neplatí úplně o všech. Určitě jsou mezi námi dostatečně sebvědomé ženy, které se prostě nebojí a naopak jsou tu i méně sebevědomí muži. Celkově si ale ženy věří méně a několik let doma jim určitě příliš nepřidá. BUM! Třetí hendikep.

 

 

 

Co s tím? Jak bojovat s našimi hendikepy?

Délka rodičovské samozřejmě závisí na volbě každé z nás. Když se ale rozhodneš zůstat s dítětem déle, je potřeba vyvinout záměrnou snahu. Aby ti nefrnknul vlak, je potřeba být co nejvíce v kontaktu s oborem, ve kterém chceš pracovat. Vzdělávat se, setkávat se s lidmi z oboru, pídit se po novinkách a nasávat informace, kde to jen jde. Když budeš mít podmínky a stěstí, že dostaneš příležitost flexibilně se na práci podílet, jdi do toho. Prospěje to nejen tobě, ale nakonec i dětem.

Předem vzdáváš práci, protože je všechno daleko, nebo bys musela pracovat od 9 do 17? A víš určitě, že tohle je jediná možnost? Před tím, než se budeš vracet do práce, je potřeba, aby sis hlavně ty sama srovnala, kolik hodin můžeš práci věnovat. A pak se ptej na možnosti. Někteří zaměstnavatelé jsou osvícenější a nabízejí různé upravené úvazky. Do regionů ještě sice tolik nedošly a je to spíše výsadou velkých měst, ale i tady je možnost. 

Chápu, že když jsi z regionu, nechceš zabíjet čas dojížděním. Také to tak mám. I tak ale úplně neignoruj nabídky tam, kam nechceš dojíždět. Mohla bys totiž minout takovou, která by ti umožnila pracovat většinou z domova a dojiždět jen občas. A to už stojí za zvážení.

A co s tím naším sebevědomím? Když ti teď řeknu: “Věř si a nepodceňuj se tak!“ Určitě odpovíš: “Tak jo!” A od té doby už budeš jen sebevědomým bourákem. Dělám si samozřejmě srandu.

Jde o postupný proces odbourávání všech příkoří, které na nás byla a jsou průběžně vykonávána od našeho dětství.

V naší společnosti se vyzdvihování vlastních silných stránek příliš nenosí. Je to považováno za vychloubání. A tak si radši všichi rochníme ve svých slabinách. Hlavně nijak nevyčnívat, nikoho nepobouřit. Zároveň se za ně můžeme pěkně schovat.

Teď si schválně zkus napsat na papír, v čem jsi dobrá a co se ti v poslední době povedlo. A zkus si z toho udělat třeba každotýdenní rutinu. Když to budeš s někým sdílet, ještě vše umocníš. Připoj se k nám do skupiny Holky na trhu práce a můžeme to dělat společně každou středu. Protože středa, chvály je třeba!

Výzvou je nebát se a zkoušet. Občas prostě sebrat odvahu a zkusit udělat něco, čeho se trošku bojíš a o čem máš pochybnosti. Neříkám, že člověk by měl jít sebevědomě úplně do všeho. Důležité totiž je rozlišovat mezi zdravým a přehnaným sebevědomím. 

Sama se znažím zkoušet věci, ze kterých mám trošku strach. Zatím mám dobrou zprávu. Vychází to! Například jsem zkusila zareagovat na jednu pracovní pozici, u které jsem si myslela, že s největší pravděpodobností nedopadne. Měla jsem tisíc různých katastrofických scénářů. A dopadlo to (naštěstí ne scénáře, ale pozice).

Zkus si říct: “Co nejhoršího se může stát?” Většinou pak zjistíš, že při nejhorším na tom budeš stejně jako jsi teď. A i kdyby ne, víš, jak se to říká: Když nejde o život….

Share This