Nový rok a tlak na všemožná předsevzetí, přání, bilancování. Každoroční koloběh, který plíživě začne sem tam nějakou vánoční výzdobou a reklamou na to, že za pár týdnů budou Vánoce. Vše vyvrcholí těsně před Vánocemi, kdy na nás řve Alzák a paní, která asi po 30 letech vyšla z hospody bez větráku a kdysi nám říkala “milánkové”(to jí nezapomenu!), téměř z každého zařízení. V obchoďáku si nemůžete koupit ani žvejky, protože nikde nezaparkujete. Po chvilkovém klidu se dozvídáme, jak zaútočit na výprodeje (Black Friday slevy po 123.) , doprovázené reklamou na šampaňské (také vám naskočí Tereza Maxova?). Po všem tom blázinci, přejídání a přepíjení se vše končí předsevzetími jak teď už budeme lepší, hezčí a chytřejší, protože OD ZÍTŘKA budu cvičit, hubnout, vzdělávat se. Lidl hned po novém roce nabízí sportovní oblečení a další firmy přípravky na to, jak se z toho všeho nepo…, nebo vlastně možná po…, abychom se pěkně vyčistili a najeli na stravovací a hubnoucí plány vytvořené (a zpeněžené) nám na míru.

Ve skutečnosti mám Vánoce opravdu ráda, takže proč to píšu? Protože v záplavě všeho toho hodnocení a plánů na blozích a sociálních sítích mám  každý rok úzkostný pocit, že musím na blogu nějak bilancovat a psát, co se mi povedlo, nepovedlo a co chystám. Ve skutečnosti mě to ale u nikoho moc nebaví číst. Jestli vás jo, tak třeba ještě zkusím nějaké to bilancováníčko, ale long story short: Jednou jsi nahoře a jednou dole. Někdy prostě nemám inspiraci a ani chuť a všechno mi přijde blbý. Jindy mám zase pocit, že vše jede jako po drátkách a bude to velký (na to se teda zatím pořád těším).

Nedávno jsem přečetla další bezvadnou knížku od Austina Kleona: Jeď dál. On píše takové útlé knížečky, které se strašně dobře čtou a máte po nich pocit, že se hned vrhnete do skvělé práce. Píše je pro lidi, kteří něco vytváří, především pro umělce. A proč ji teda čtu já? Ve výsledku něco tvoří každý z nás, ať už v práci, nebo v rámci svého koníčku (třeba píšete nějaký ten blogísek). A když něco tvoříte, tak se zase vracím k tomu “jednou jsi nahoře a jednou dole.” Někdy vám to prostě krásně jde a jindy byste nejradši všechno rozflákali a je to blbý, pitomý a už to nebudete nikdy dělat… Jenže za čas vám to stejně chybí.

Jak píše Austin: “Ať už překonáváte syndrom vyhoření, začínáte, začínáte znovu, nebo slavíte kolosální úspěch, trápí vás stejná otázka: Jak jet dál?”

Jelikož mi knížka přijde příhodná pro nový rok, kdy startujeme nové věci, nebo se snažíme jet dál, vypsala jsem z ní nějaké myšlenky a rady, které nám třeba mohou pomoci v našem tvůrčím konání, ať už je jakékoliv.

Stanovte si denní rutinu

Pište si seznamy a vyčistěte si hlavu

Tvoření není o sexy múze, která na nás usedne a bude našeptávat. Je o dost nesexy rutině. Denní rutina nás dostane skrz každý den a pomůže nám z něj vytěžit maximum. Často čteme o rutinách různých superúspěšných lidí. Bylo by moc fajn jim ji ukrást a jet jako oni. Každý jsme ale jiný a musíme pozorovat své dny a své nálady a zjistit, co funguje právě na nás.

Pište si seznamy

Seznamy vnášejí do našeho chaotického vesmíru řád. Osobně nemám ráda seznamy pro a proti, protože každá položka má pro mě jinou váhu a těžko je mohuq porovnat. Skvělé jsou ale seznamy s nápady.  “Seznam dostane všechy nápady ven z vaší hlavy a vyčistí mentální prostor.”

Vybudujte si posvátné místo

“Odpojte se od světa, abyste se mohli spojit sami se sebou.” Je potřeba být ve spojení s ostatními, od kterých můžeme čerpat inspiraci a dělit se o svoji práci. Je ale také potřeba občas utéct. Posvátným místem nemusí být jen někde, ale také někdy. Jde tedy o posvátný čas, například když děti spí a máte klid.

Naučte se říkat ne

Ve zprávách není nic, co bychom měli vědět v první hodině po probuzení

“Sociální sítě daly vzniknout fenoménu FOMO (fear of missing out), což je strach z toho, že o něco přicházíme. Je to ten pocit, že všichni ostatní mají mnohem lepší život než vy, který zažíváte při procházení příspěvků a profilů. Jediným protijedem je JOMO (joy of missing out), radost z toho, že o něco přicházíme.” Řekněme občas ne všemu a všem, co nás vyrušují a rozptylují.

Zapomeňte na podstatné jméno, udělejte sloveso

“Lidé chtějí být titulováni, aniž by odvedli práci.” Kreativita není cílem. Kreativita je pouze prostředkem k nějakému dalšímu cíli.  “Pokud je vaším cílem být kreativní, možná pouze všechen svůj čas trávíte poukazováním na to, že takovím jste.”

Vaší skutečnou prací je hra

Děti si hrají a při hře je příliš nezajímá výsledek. Kreslí obrázek a veškerou energii dají do kreslení. Pak jim je často jedno, co se s obrázkem stane. Jak si udržte lehkost a dětskou hravost?

Napište báseň, nikomu ji neukažte, pak ji roztrhejte a hoďte do koše

Když už vás nic nebaví, zkuste vytvořit tu nejhorší věc, co dokážete

Přidejte se k dětem a hrajte si s nimi. I když nás děti někdy při práci ruší, mohou nás vlastně hodně posunout.

Vytvářejte dary

Proměnit vášeň v obživu je zrádné

“Dříve jsme mívali koníčky, teď máme vedlejšáky, mizí volnočasové aktivity, které naši mysl dříve uklidňovaly, odváděly od pracovních starostí.”  Když dělá kamarádka skvělé dorty, navrhneme jí, aby se tím začala živit. Proměnit ale vášeň v obživu je hodně zrádné a “jednou z nejsnazších cest k tomu, abyste začali nenávidět to, co milujete”.

“Každý, kdo radí dělat lidem to, co milují, by měl učit také finanční garmotnost.

Dělejte to, co milujete + nízké výdaje = dobrý život

Dělejte to, co milujete + zasloužím si pěkné věci = časovaná bomba”

Ignorujte čísla

“Posledlost internetovými mírami vás ovládne stejně jako posedlost penězi.” Lajky a prodeje nám neřeknou nic o tom, jak ve skutečnosti náš výtvor někoho zasáhl. Vrací se k němu opakovaně? Dal ho kamarádovi?

“Když ignorujeme kvantitativní, můžeme se vrátit ke kvalitativním. Je to dobré? Opravdu dobré? Líbí se vám to?”

Máte vše, co potřebujete

“Skvělí umělci dokáží objevit kouzlo ve všednostech.” K tomu, abychom vyvořili něco neobyčejného, není potřeba žít neobyčejný život. Vše je kolem nás v našem každodenním životě. Stačí se občas zastavit a vnímat.

Věnujte pozornost tomu, čemu se věnujete

“To, čemu se rozhodneme věnovat pozornost, se stává tím, z čeho se bude skládat náš život a naše práce.” Pozornost je jedna z nejcennějších věcí, kterou máme, a proto nám ji chce každý ukrást. Někdy je nám skrýté to, co je pro nás opravdu důležité. Proto je dobré vracet se ke své práci a možná lépe pochopíme, jakým směrem vlastně chceme jít.

Změna je život

„Hloupí lidé vůbec netuší jak hloupí jsou“

“Bojíme se změnit názor, protože se bojíme následků změny.” Každý z nás dnes musí mít nějakou značku (jako dobytek). To ale znamená, že si musíme být stoprocentně jistí tím, co děláme a kdo jsme. Základem umění je ale nejistota, a proto je potřeba si sami sednout a přemýšlet o svých názorech mimo internet a mimo naši značku.

Cvičení rovná se vymítání

“Chůze je cestou objevení možností ve vašem životě.”  Když jsme přilepení na našich obrazovkách, svět se nám zdá být hrozný. Je potřeba vyjít ven a provětrat si hlavu. To půjde s novoročními cvičícími předsevzetími úplně samo.

Kreativita má roční odobí

Asi nejhezčí věc na konec. Naše kreativita a i my máme svá roční období. Možná jsme ještě nevykvetli a zatím nás to čeká. Je to ale úplně v pořádku.

“… naše životy mají různá období. Někteří z nás rozkvétají už v mládí, jiní až v pokročilém věku. Naše kultura uznává převážně brzký úspěch, tedy ty, kdo vykvetou rychle. Takoví lidé ale často uvadají stejně rychle, jako vykvetli. Právě proto ignoruji všechny seznamy typu „35 věcí, co zvládnout do 35“. Letničky mě nezajímají. Zajímají mě trvalky. Chci číst pouze seznamy typu „8 věcí, co dělám po 80″. Nechci vědět, jak se třicátník stal bohatým a slavným. Chci vědět, jak osmdesátnice prožila šťastný život v ústraní tvořením umění.“

Přeji Vám, aby to nejlepší bylo stále před vámi, postupně jste kvetli a byli průběžně spokojení! Nejen v roce 2020.

V textu jsou použity citace a obrázky z knížky: Kleon, A.: Jeď dál. Deset způsobů jak zůstat kreativní v časech dobrých i zlých. Jan Melvil Publishing: 2019.

Podobné články:

Co se nepovedlo ve 2018

Cíleně bezcílně. Už si plníte svá novoroční předsevzetí?

Novoroční nakopnutí na konferenci Osobní růst